Bouncon 2014 a nová kazajka

Letos jsem se svou účastí na Boundconu váhal. Naposledy jsem tu byl se svými nejlepšími přáteli v roce 2012. Nakonec jsem vyrazil, přeci jen, největší veletrh BDSM pomůcek a ukázek bondáží v Evropě je něco, co celkem potěší pohled nadšeného subíka.

Jako už tradičně jsem dorazil s malým předstihem a měl tak asi půl hodiny času do otevření. A tak jsem zbylý čas využil, abych se podíval na blízký blešák, který je hned za halou Zenith, kde se Boundcon koná. No řeknu vám, takového šuntu na jednom místě vidět, to by si člověk neřekl, že je v jedné z nejbohatších zemí na světě. Ale zřejmě bleší trhy mají v Německu své příznivce. Čas se naštěstí pomalu naplnil a tak jsem se přesunul před halu. To již začal narůstat mezi hloučkem počet dresnutých lidí. Všiml jsem si, že letos byly billboardy na plotě otočené rubem do ulice a lícem do areálu. Také na dveřích u vchodu bylo upozornění, aby se nazí návštěvníci nepohybovali mimo výstavní halu. Asi bylo v minulém roce nějaká ostuda, kvůli které se stal veletrh méně nápadný. Ono to také musí být trochu prudérním Bavorsku trochu šok.

Letos vyšla má návštěva na sobotu a bylo zde o poznání více lidí než v obvyklý pátek, kdy jsem jezdíval. Nejprve jsem jako vždy proběhl jednotlivé stánky jen tak letmo, abych si udělal nějakou představu, co kde je a na co se má cenu zaměřit. Sice jsem nakonec za to odpoledne a večer prošel stánky několikrát a stále objevoval něco nového, ale přesto jsem chtěl mít přehled, co kde je. A aby mi také něco neuteklo, že :-)

Stánku bylo stejné kvantum jako ve všech jiných letech, kdy jsem tu byl. Plný veliký sál, vlastně dřívější tovární hala. To je opravdu velký zážitek a nejsem si jist, jestli je s něčím v oboru BDSM srovnatelný. Po prvním seznámení, jsem měl ale pocit, že věci na stáncích jsou ty samé jako před lety, že se prakticky zastavil nějaký vývoj nových pomůcek anebo, že asi už všechno bylo objeveno. Možná je to jen můj pocit, že se v oblasti BDSM pohybuji realtivně dlouho, ale prostě takový pocit jsem měl.

Protože jsme na webu o svěracích kazajkách, tak pár postřehů, jak to tam bylo s nimi. Na pár stáncích (myslím dvou nebo tří) se objevily staré známé kožené kazajky z Pákistánu. To jsou velmi kvalitní jak použitými materiály, tak i zpracováním, ale u „běžných“ prodejců se nabízely za docela neslušné peníze. Pak tu byla firma McHurt, která nabízela své také kvalitní kožené kazajky a bondážní vaky. U dovozce zwangsjacke.com byly vystaveny klasické americké svěrací kazajky, které jsou v USA stále využívány v lékařské praxi. Ty jsou mezi masochisty také oblíbené, ale zase nejsou 100% bezpečné a únik z nich je možný. Jak se o tom můžeme přesvědčit na různých youtubových videích. Také jejich cena nebyla zrovna nijak příznivá. Zájem o svěrací kazajky mezi návštěvníky byl, často bylo možné zahlédnout někoho, jak si zkouší kazajku. Kromě toho na švýcarském stánku byla k vidění kazajka, která se může hodit tak maximálně na maškarní a její použití je víc než symbolické. Ještě jsem zapomněl na kazajky latexové, kterých také bylo několik v nabídce obchodníků. Poprvé jsem měl možnost vidět výrobek od rakouské firmy Studio Gum. Ta vypadala velmi poctivě, seriózně a pevně jako ostatně i jejich jiné výrobky.  

Zcela úmyslně jsem vynechal dva stánky, kde jsem se více „angažoval“. Ono obecně platí, že vystavovatelé na Boundconu jsou velice vstřícní. Nejen, že návštěvníky doslova nechají veškeré výrobky osahat, ale vybízejí i k jejich vyzkoušení. A to vše doprovázejí nadšeným výkladem o problematice té či oné pomůcky. Také nedávají nijak najevo, že by byli nespokojeni, pokud zákazník si danou věc nekoupí. Dokoupil jsem tedy pár drobností, které mi chyběly a dal jsem se do druhé části, kdy jsem si právě chtěl vyzkoušet některé pomůcky a něco si osahat. Budu se věnovat opět jen kazajkám.

Nejprve jsem byl vyzván při procházení malého stánku s koženými fetish oděvy, jestli se nechci na něco podívat. Když už u nich nikdo jiný z návštěvníků nebyl. Proč ne, nechal jsem si ukázat jejich svěrací kazajku. Byla z bílé kůže s béžovými popruhy. Kůže to byla velmi kvalitní, krásná a pevná. Na kazajce byl zajímavý detail. Po zastrčení rukou do konce rukávů a po ohnutí rukou v pěst, byl řemen na konci rukou zapnut kolem zápěstí. Tím se staly ruce zcela bezbranné a nebylo je možné ani bez zapnutí zbytku kazajky vyndat ven. Tak jak byla kazajka kvalitní, tak byla i drahá a to astronomických 1200 euro. Bohužel kazajka mi byla malá a tak mi ji prodejce nemohl zapnout. Jeho partnerka projevila radost nad mou bezmocností a začala si se mnou v tom duchu povídat, jako že mě nepustí a podobné „něžnosti“. Tak jsem se mile zasmál žertu, nechal se vysvléknout a šel dál.

Druhá „zkoušecí“ zastávka byla u firmy No Escape. Tam už jsem si před lety kazajku zkoušel a tak vím, že to jsou asi nejkvalitnější výrobky na světě. Nejprve jsem omrkl jejich sortiment. Celkem bylo vystaveno odhadem 12-15 kazajek a nějaké doplňky k nim. Na prvním věšáku byla kazajka jakoby užitá z bavorské vlajky, ale to byl spíš jen takový žert. Byla tam i krásně zpracovaná celokožená kazajka nebo kazajka v kombinaci kůže a pevného plátna. Mě zaujala kazajka z nebarveného poměrně hrubého plátna, doplněná černými koženými popruhy. Na No Escape kazajkách se mi vždy líbilo jejich zpracování límce. Vysoký a v provedení s jakýmsi „šmrncem“, citem pro detail. A tak jsem si dotyčnou kazajku prohlížel a obhlížel. Hned u mne byl majitel, který mi mezi námi připadal trochu jako pošuk už jen díky svému oblečení. No nic, to je celkem jedno. A tak jsme pohovořili o krásách dotyčné kazajky a že prý, jestli ji nechci zkusit. Byla to velikost M/L a že by mi mohla být. To víte, že jsem se nenechával dvakrát pobízet. Svlékl jsem civilní bundu, odložil igelitku s nákupem a už nastavoval ruce. Po ujištění, že nemám na rukou žádné šperky mi kazajku natáhl přes ruce na ramena. Zapínání nebyla ani na zip ani šněrováním, jen popruhy a proto mohla být kazajka libovolně dotažena bez mačkání. A majitel se toho chopil docela silou, až jsem byl překvapen. Jen krk a pás mezi nohama nechal volnější, ale ruce a pás přes nadloktí utáhl velmi důkladně. No a prý co na to říkám, tak říkám, že fajn, že kazajka je to moc hezká. No že prý, jestli si ji teda vezmu. Původní plán zněl jasně, tady odmítnout, ale začal jsem váhat. Po té, co se mi rozpadla latexová kazajka, tak by se mi plátěná kazajka hodila na dlouhodobé pobyty. A navíc plátěnou kazajku ve své sbírce nemám. Stejně tak mě fascinovalo pevné sevření, skoro bych až řekl brutální. Pohnout s rukama se dalo tak maximálně do 1cm, možná ani to ne. Prsty zcela bez možnosti pohybu. Požádal jsem ho, jestli by mi ještě nepřitáhl popruh kolem krku, vadila mi volnost. Velmi rád tak učinil. Cítil jsem se skvěle. A tak jsem tam tak stál a přemýšlel. A on povídá, prý jestli se nechci na to přemýšlení projít s dámou po výstavišti. No samozřejmě. Paní měla asi 50 let a zjevně ji tato role bavila. Půjčila si od majitele vodítko. Zaháklo ho za okov u krku a už jsem byl tažen po celém areálu mezi návštěvníky.  Po návratu na stánek jsem byl rozhodnut, beru ji. A tak jsem říkal, OK, ale musíme jít ještě jednou před halu vybrat peníze z bankomatu, protože už jsem neměl. Sice měli výstavní slevu 10%, ale i tak jsem 299euro u sebe neměl. Navedl jsem paní, kde mám v bundě peněženku. Paní mě opět odtáhla před halu k bankomatu. Cestou mi říkala, že už jsem si kazajku zahříl a tak je možné všechny řemeny patřičně dotáhnout a to včetně mezinožního. Kazajka byla skutečně brutální, bylo to pevné sevření, proti kterému jsem nemohl nic dělat. Dala do přístroje kartu z peněženky a já jí diktoval PIN. Přístroj vydal peníze a paní si strčila peníze do výstřihu do podprsenky. Vrátili jsme se na stánek. Paní mě vyzvala, abych si vytáhla peníze pusou a zaplatil majiteli. Tak jsem učinil a byla to velká legrace pro všechny zúčastněné. Pak jsem ji požádal, jestli bych si nemohl kazajku ještě nechat a že mě může uvázat vodítko u sloupu před stánkem. S radostí tak učinila a stal se ze mne živý poutač. Měl jsem tak možnost asi po dobu hodiny pozorovat, jak si návštěvníci zkouší kazajky a také si je odnáší domů. Abych tam nestál jen tak, tak jsem se jakoby na oko pokoušel z dané „pasti“ dostat. Škubal jsem sebou a snažil se jakoby uvolnit vodítko. To bylo samozřejmě zbytečné, ale zase pro všechny zajímavější než jen pasivní stání. Paní také vymyslela zábavu a to tu, že si dala bonbón do výstřihu a chtěla, abych si vzal. Vždy ustoupila tak, že jsem kousl jen do vzduchu. Po několika pokusech jsem narazil na délku vodítka a tím byl „umravněn“ v dalších pokusech. Samozřejmě se to nakonec podařilo.

Aby nebylo všem zábavám konec, tak se u mne zastavili dva návštěvníci a dali se mnou řeč. Jednoho z nám z diskuzních fór, je to také nadšenec pro kazajky. Druhý, taky Němec, byl nějaký blb. Ten vytáhl z kapsy klasická pouta a secvakl vodítko s kazajkou tak, že jsem byl ke sloupu uzamčen. Paní z toho žádnou radost neměla. Po čase se oba vrátili, Andy oblečený v kožené kazajce, na jejíž oblékání má vymyšlené vlastní selfbondážní postup zajištěný segufix zámkem. Paní blbovi vynadala, aby mne hned odemkl, že toto se jí nelíbí.

Po jejich odchodu jsem paní požádal, jestli bych mohl být odvázán od sloupu, že bych se rád prošel na vzduch. Přeci jen látková kazajka není tak teplá jako kožená, ale itak mi pomalu začínalo být teplo. Tak jsem vyrazil mezi návštěvníky a celou halu si znovu prošel, kde je co zajímavého. Při odchodu z haly na vzduch jsem razítko, které se normálně dávalo na ruku, dostal s úsměvem na čelo. Ještě jsem chvíli pochodil venku. Mít kazajku už mi pomalu přišlo normální a tak mne překvapovalo, kolik lidí si mě prohlíží. Samozřejmě, že mi to rychle došlo :-)

Po návratu na stánek jsem požádal o vysvléknutí kazajky, což paní okamžitě udělala. Kazajku mi zabalili, v pořádku předali osobní věci. Rozloučili jsme se a já šel po svých. Odnesl jsem si těžký nákup do auta a šel ještě chvíli korzovat a prohlížet věci. A protože se už doba nachýlila, tak jsem zanedlouho odcestoval domů.

Takže takové jsou mé letošní zážitky. Vracel jsem se plný dojmů, s novou kazajkou a s pocitem, že za kvalitní věci se vyplatí dát peníze. Tak snad jsem se nezklamal.