32 hodin v latexové svěrací kazajce

Čtvrteční předehra

Na noc si beru svěrací kazajku. Docela mě překvapilo, jak pěkně jsem se vyspal. Ještě než jsem si ji sundal si dávám bez pomocí rukou snídani (nádhera jíst koláč bez rukou, člověk si připadá jako absolutní prase). Po té se ozývají tělesné pochody a musím na záchod. Říkám si, že je to pohoda, zadek i ocas jsou v kazajce naprosto volné. Bohužel po úkonu si uvědomuji, že si nemám jak utřít zadek. Nevadí za chvilku to všechno skončí a pak se dám do pořádku. Po té docela rád kazajku sundávám, s pocitem úlevy. Ne že bych se cítil špatně, ale jsem nějak podvědomě rád, že to po 10 hodinách skončilo. Napadá mě jaký by to byl pocit, kdybych ráno neměl možnost si kazajku sundat. Během dne vymýšlím plán, jak to zrealizovat, aby to nebylo úplně dobrovolné, ale zase na druhou stranu bezpečné.

 

Pátek odpoledne

Je neuvěřitelné horko, padají teplotní rekordy. Dělám na chalupě nějaké práce uvnitř v místnosti, kde je trochu snesitelnějších 27°C.

Po osmé večer si chystám potřebné věci na svou první velkou selfbondáž. Venku se již trochu ochladilo. Před vraty statku stojí zaparkované moje auto a auto mé kamarádky. Do nedělního odpoledne mám jakousi jistotu, že sem na chalupu nikdo nepřijede. Na svůj plán si chystám malý zámeček a kovová policejní pouta na nohy spojená asi 50 cm dlouhým řetězem. Dělám si dva malé svazky klíčů a každý svazek dávám do jednoho auto. Nikdy není jisté jestli jedno auto někdo neukradne. Říkám si, že aby zrovna někdo ukradl dvě auta je velmi málo pravděpodobné. V domě žádný další náhradní klíč nezůstal. Je asi devět hodin večer a zdravím se se sousedem, který opravuje motorku. Při ukládání klíčů do aut si říkám, kdyby ten věděl co se tu chystá a čeho by mohl být svědkem. Pak si dávám sprchu. Najednou nějak nespěchám. Je to taková ta směs strašidelných obav s nadšeným očekáváním. Trochu váhám. Jdu do toho.

Začínám s obléháním svěrací kazajky. Je od Demasku, nádherná věc. Nejprve si prostrkávám ocas s koulemi předním kruhovým otvorem. Zapínám spodní dvě přezky na zádech. Po té zapínám dva řemeny, které vedou mezi nohama od předního dílu k zadnímu. Po včerejších zkušenostech je tolik neutahuji. Chci si to všechno trochu ztížit a tak si nasazuji na nohy policejní pouta. Příliš je neutahuji. Natahuji si rukávy a  přehazuji kazajku přes ramena. Nádherný materiál. Od této chvíle ztrácím podstatnou část obratnosti rukou. Zesílený latex ze kterého je kazajka udělána je příjemný a spolu s úzkým zakončením rukávů brání prstům provádět nějak moc činností. Dotahuji zip až ke krku. Pro to abych to zvládl, jsem musel na konec zipu nasadit malou karabinku a krátký řetízek. Bohužel zbylé čtyři horní přezky nedokážu zapnout. Na funkci kazajky to vliv nemá, řemínky mají jen estetickou funkci. Odpojuji karabinku od zipu. Stahuji k sobě konce rukávů pomocí řemínků. Dotahuji je na poslední dírku a zbytek řemenu zamotávám tak, aby volně neplál. Potřeboval bych mít ruce ještě více stažené k sobě. To by šlo zařídit jejich spojením pomocí karabinky, ale to už bych je potom nepřetáhl přes hlavu a záda. Spojené konce rukávu zajišťuji ještě krátkým řetízkem a zacvaknutím malého zámečku. Teď je mi jasné, že není cesta zpět. Kazajku nejsem schopen nesvléknout bez toho aniž bych si odemkl zámek na rukou. Klíče od zámku jsou v autě. Ale tam nemůžu jít tak jak vypadám, protože mě může někdo ze sousedů vidět. Přetahuji spojení rukou přes hlavu a záda. Ruce zajímají polohu tak jak mají, to je překřížené přes prsa. Po dotažení rukou dolů už moc pohybu nemají. Ruce samozřejmě můžu kdykoliv zase uvolnit, ale říkám si, že nebudu kazit hru a pokud nebude nějaký zvláštní důvod, tak je neuvolním.

Odcházím do obytné části. Venku se začíná blýskat. Měly by přijít bouřky. Jak symbolické. Je asi deset večer a jdu si lehnout. Dlouhodobý pobyt v kazajce začíná. Nijak zvlášť to neprožívám, jsem docela unaven z dnešního horkého dne.

Je asi jedenáct večer a budí mě neobvyklé zvuky. Vítr mlátí s otevřenými okny. Slézám z postele a jdu je zavřít. Křídla jsem přibouchl hlavou, ale kličky musím zavřít prsty na nohou. Ruce prostě chybí.

V noci se párkrát probudím neobvyklým pocitem když se chci obrátit. Začíná mě bolet pravé nadloktí a rameno. Tu bolest znám, vyvolává ji kazajka. Je zajímavé, že takto ozývá jen pravá ruka, levá je v pohodě. Vím, že se bolest už nestupňuje, ale za čas naopak odezní. Jinak byla noc v pohodě, pěkně jsem se vyspal a probouzím se krátce před sedmou ráno.

 

Sobota

Jdu poprvé na malou na záchod. Vše bez problémů, jen ke spláchnutí musím vzít mezi zuby tužku, abych mohl zamáčknout tlačítko splachovadla. Jdu se nasnídat. Včera jsem si nachystal k jídlu dva koláčky a dvě housky. Dal jsem si je pod plastikový kryt. Otevřít všechny čtyři páčky jen pomocí zubů dá trochu práce. Po koláči si jdu koupelny napít. Páková baterie jde dobře pustit jen doteky hlavy.

Do teď jsem pocity znal, další pobyt v kazajce je pro velká neznámá. Přemýšlím co budu dělat. Dochází mi, že moc možností nemám. Pouštím televizi dálkovým ovladačem ovládaným nosem. Je mi jasné, že v televizi minimálně celé dopoledne nic není. Pouštím rádio. Tak posedávám, poslouchám rádio, nudím se. Krize. Nejraději bych všechno vzdal, ale stačí oknem nakouknout na náves, kde mám auto a kudy se „courá“ snad celá vesnice. Procházím se po dvoře. Pouta na nohou se při každém kroku zařezávají do nohou. Ještě, že jsem je víc netáhl. Řetěz mezi pouty dovoluje dělat jen malé kroky. Naštěstí mi dovoluje přejít všechny schody.

Kolem desáté dostávám hlad a jím koláč určený k „obědu“. Začíná se mi to znovu líbit. Doslova se mazlím s kazajkou. Nádherný materiál. Rukama nejsem schopen příliš pohnout. Lezou po mě dvě mouchy a já nejsem schopen s tím nic udělat.

Před polednem dostávám další nápad, vzít si roubík. Na mobilu zapisuji pomocí tužky v puse poznámku „ROUBIK VEN“ na 15:00. Tři hodiny by měly stačit. Snědl jsem housku a pořádně se zapíjím. S roubíkem už to nebude možné. Poprvé uvolňuji ruce a přetahuji je přes hlavu. Trochu jsem měl výčitky, jestli můžu. Ale ano, je to přeci k tomu, abych se měl hůř. Po protažení rukou necítím žádnou zvláštní úlevu. Dávám si do pusy roubík od Demasku v podobě krátkého penisu do pusy a delšího, který kouká ven. Dotahuji pásek kolem hlavy a zkouším ho vytlačit z pusy. Nejde mi to. Dobrá, přetahuji konce rukávů přes záda a ruce dotláčím do základní polohy.

Ve tři se ozývá mobil. Nemám potřebu roubík vyndávat. Zkouším ho znovu vytlačit a po kratší námaze se mi to podařilo. Tak to ne. Uvolňuji ruce a pásek na roubíku dotahuji na poslední dírku. Teď už ho nejsem v žádném případě schopen vytlačit. Paradoxně dotažením roubíku a jeho větším tlakem na pusu se cítím daleko lépe. Co je otravné neustále polykání slin. Mobil nastavuji na 19:00. Odcházím do vedlejší místnosti, kde si lehám na chladnou podlahu. Venku již sice vedra pominula, ale i tak v chládku usínám. Po probuzení mě překvapuje přítomnost roubíku. Střídavě se dívám na televizi, poslouchám rádio a procházím se. Střídavě se dostavují pocity nadšení a vzteku nad bezmocností. Neustále se koukat na svět přes dlouhý penis, který kouká z mé pusy, je docela ponižující. Kolem půl sedmé přichází druhá krize. Mám hlad a trochu žízeň. Na poslední housku, která leží na stole, se mohu díky roubíku jen dívat. Konečně mobil. Uvolňuji na chvilku ruce a s úlevou vyndávám roubík. Svaly kolem pusy se mohou opět trochu protáhnout. Rychle ruce zase zpět do základní polohy, aby si snad příliš neodpočinuly. Hltám ze stolu housku a mohutně ji zapíjím z vodovodu.

Hlad je ale stále silný. Nacházím Zlaté oplatky. Výborně, jen jejich otevření jen pomocí zubů mi trvá snad čtvrt hodiny. Zatracený výrobce, proč dělá tak důkladné obaly. Zhltnu oplatky a začíná mi být dobře. Sleduji zprávy a večerní program v televizi. Prožívám příjemné pocity, které přináší svěrací kazajka. Jen mi trochu vadí pocit koupání se ve vlastním potu. Tělo je OK, ale v rukávech je docela vlhko. Škoda, že neexistuje latex ve kterém by se člověk nepotil. Kolem deváté se setmělo a venku prší. Přemýšlím, jestli už to neskončit a nezajít si ven pro klíče. Myšlenku, v zápětí zavrhuji, co kdybych se s někým potkal. Koukám dál na film a kolem desáté jdu spát.

 

Neděle noc

Tvrdě usínám a budím se kolem půl jedné v noci. Rozhoduji se nečekat na budík nařízený na 3:00 a jdu pro klíče už teď. Jdu se podívat z okna. Na návsi panuje hluboká noc, ve všech okolních domech je tma, mírně prší. Auta stojí akorát pod lampou. Uvolňuji ruce ze základní polohy a beru klíče od branky a mého auta. Po otevření branky kontroluji situaci. Nikde nikdo. Jdu k autu. Nejraději bych utíkal, ale pouta na nohou mi dovolují dělat jen krátké kroky. Otevírám auto a beru svazek klíčů. Odnáším je do domu a jdu ještě jednou pro druhý svazek do auta kamarádky. Vše bez problémů. Zamykám branku a jdu do domu. Nechce se mi ještě sundávat kazajka a tak znovu utahuji ruce a jdu spát.

 

Neděle ráno

Budím se pár minut po šesté. Nikdy bych neřekl, jak dobře se ve svěrací kazajce spí a to ve všech polohách včetně na břiše. Tělo se zdá z tak dlouhého pobytu ve svázané poloze v pořádku, jen v rukou se ztrácí cit a cítím, jak jsou rozmočené z pobytu v gumě. Stačilo. Jdu se do koupelny vysvléknout. Zámek na rukou jde bez problému odemknout. Kazajku vysvlékám přesně obráceně než jak jsem si ji oblékal. Pohled na zkrabatělé ruce je tristní. Stejně tak zápach, který ze mne vychází. Nechávám si pouta na nohou a jdu osprchovat sebe a kazajku. Nakonec odemykám pouta na nohou. Tak jak jsem to předtím vůbec necítil, tak se ozývají mírné bolesti a únava v ramennou a rukou. Těch 32 hodin jim dalo přeci jen zabrat.

Bylo to nádherné, jediným problémem byla nuda.

Vaše komentáře: 32 hodin v latexové svěrací kazajce

Datum: 07.07.2011

Vložil: Anonym

Titulek: SUPER!

Ahoj ty si ji navlékáš sám? Popiš mi prosím návod děkuji

počítadlo.abz.cz