Kazajky na veletrhu Boundcon 2011

Nejprve několik řádků všeobecně o Boundconu. Po loňské neúčasti jsem se si říkal, že by bylo pěkné zase se podívat na veletrh Bondcon do Mnichova. Opět, jako už tradičně, jsem byl okolnostmi donucen si vybrat ze tří veletržních dní pátek. Možná to má tu výhodu, že prodejci mají ještě kompletní sortiment, ale nemohu soudit, v sobotu nebo v neděli jsem nikdy nebyl. Opět mne překvapilo, že absolutně nebyl problém zaparkovat bezprostředně u haly v okolních ulicích. Hned u pokladny se ke mne přitočil chlapík a snažil se odchytit někoho, s kým by si koupil napůl vstupenku pro páry a tím něco ušetřil. Neřekl bych, že Němci budou šetřit těch pár euro, ale je to tak. Bohužel on chtěl vícedenní vstupenku a tak u mne neuspěl. Mimochodem vstupné činilo 30 euro, jestli je to hodně nebo málo nechám každému na zvážení, pohledy mohou být různé.
Po vstupu do sálu se mi naskytl známý pohled na stánky jednotlivých prodejců. Vlastně už před halou postávali někteří účastníci už velmi pěkně fetiš oděni. Když už jsme u drescodu, akce je pojata velmi benevolentně a kdo si ji chce užít, tak si na sebe vezme nějaký ten svůj fetiš, kdo chce zůstat v civilu, je v civilu. Zdálo se mi, že tentokrát přibylo více dreslých lidí (cca čvrtina), ale možná to byl jen dojem. Každopádně, přišel jsem půl hodiny po otevření (otevírá se v 15 hodin) a návštěvníků bylo asi tak srovnatelně s počtem prodejců a vystupujících. Teprve asi po dvou hodinách jich přibylo. Udělal jsem to jako minule, nejprve jsem si obešel jednotlivé stánky (a že to bylo několik set metrů než jsem prošel jednotlivé uličky !) a jen zběžně koukl, co kde mají. Při tom jsem potkal přátele z Česka, se kterými se občas vídám na akcích v cizině. Svět je malý :-) Pak jsem šel "druhé kolo", při kterém jsem si důkladně prohlédl celý sortiment a tak trochu už plánoval, co si vyzkouším a čím si dovybavit svou sbírku. Při tom jsem byl na jednom stánku doslova odchycen velmi sympatickou paní, která se doslova vnucovala možností si vyzkoušet jednotlivá pouta. Věnovala se tomu s maximální energií a ochotou a sama vytahovala jednotivé druhy pro vyzkoušení s tím, že tady si to mohu vyzkoušet a osahat, což na internetu nemohu. A to měla pravdu. Trochu škoda, že byla v civilu, kdyby na sobě měla něco fetiš, byl by to ještě zajímavejší zážitek. No nic, všechno jsem si vyzkoušel a plný dojmu šel dokončit druhé kolo. Celkově se dá říci, že prodejci byly neskutečně ochotni a rádi předváděli své zboží i když neočekávali, že by něco prodali. Přiznám se, že po prvním kole prohlídky stáků, jsem si říkal, že tady nic zvláštního není (asi už jsem toho hodně viděl), ale postupně jsem nacházel nové a zajímavé věci. Při "třetím kole" jsem už nakoupil pár vyhlídnutých pomůcek a něco odzkoušel. Mezitím na třech místech probíhaly ukázky bondáží a samozřejmě i na některých stáncích byly trvale k vidění nějaké praktické ukázky. Nové bylo to, že se objevily i nějaké ukázky, kdy byli svazováni i kluci a nejen holky jak v minulých letech. Osobně na mne nejvetší dojem udělaly holky z House of Gorden, které měly parádní gymnastické schopnosti, ať už to byl živý lustr nebo jedna holka vytažená za nohy a připoutaní k druhé. Na obou bylo vidět, že to není moc nahrané a že si to opravdu užívají.

Osobně jsem byl neskutečně ohromen jednou Francouzkou mezi návštěvníky, která byla velmi hezky fetiš oblečená a nadšeně ale přitom s rozmyslem fotila zrcadlovkou nějakou ukázku.

No nic, osobní pohledy stranou. Trochu mne zklamala účast JG-leatherse, který sice měl svůj stánek, ale nic nepředvedl. Třeba v další dny. Jak jsem tak byl pohlcen okolní atmosférou, tak jsem měl chuť taky něco udělat. Tak jsem se přezul do kozaček a šel za tou milou paní koupit si nějaká pouta z těch, které jsem předtím zkoušel. Nakonec jsem si vybral takovou kombinaci okovu na krk spojeného s okovy na ruce a utažené jediným imbusovým šroubem. Něco jako středověké housle, ale z kovu. Zaplatil jsem a nechal jsem se spoutat do této kombinace. Klíč jsem nechal na stánku a šel se koukat na ukázky a obhlížet stánky. Zatímco kozačky nebudily absolutně žádnou pozornost, kombinace na mém krku a rukou občas přitahovala pohledy kolemjdoucích. Dokonce jeden z prodejců se ptal, jestli tím dělám reklamu na nějaký stánek. To bylo taky běžné, že se takto prezentovali někteří prodejci, ale to nebyla moje situace. Já si to maximálně užíval, prohlížel zboží (to muselo být docela komické, když jsem bral do rukou v poutech další pomůcky) a díval se na ukázky. To ale mělo to dvě nevýhody, jednak jsem nemohl fotit a nemohl si koupit něco k pití. Po třech hodinách už mě bolelo celé tělo z nehnuté pozice a šel se nechat osvobodit. Paní prý už měla strach, jestli se mi něco nestalo. Po té jsem si ještě koupil pár drobností, které mě za ty tři hodiny zaujaly. Docela jsem byl překvapen, kolika věcí jsem si nevšiml při druhém kole prohlídky. Vzhledem k tomu, že už bylo pomalu půl dvanácté musel jsem se odebrat domů, abych přijel v nějakém rozumném čase. Rychle to uteklo. Moc se mi líbilo a jak jsem si na začátku říkal, že mě němá co překvapit, tak jsem odcházel s velmi dobrým pocitem.

A teď něco k tomu co nás zajímá a to svěrací kazajky. Proti minulé návštěvě v roce 2009 byla tato oblast trochu slabší. Když přeskočím to, že Andy opět ukazoval svou selfbodážní kazajku a jednoho TV, které prochodilo celý veletrh v látkové kazajce, tak asi největší ale i jediná kolekce byla na stánku McHurt. Měli v nabídce tu "moji" klasickou z pevné kůže, kterou nazývám Moje kožená klasika - viz galerie. Možná se v detailech lišil střih, ale pořád je to ta stejná. Od stejného výrobce (Čína?) měli známé kožené spacáky a masky, ale co mě překvapilo i tzv. motýlkovou svěrací kazajku.

Tělo včetně mezinožních popruhů je stejné jako u klasické kazajky, ale rukávy nejsou klasicky překřížené před hrudí, ale ruce jsou ohnuté tak, že se člověk dotýká prsty rukou svých ramen. Byl jsem na tento druh kazajky velmi zvědav a tak jsem se nechal do této kazajky spoutat. Slečna ze stánku se toho ochotně ujala. Viděl jsem hodně fotek na internetu a byl jsem zvědav na pocity, které přináší. Pocity byly asi takové, že tělo bylo hezky stažené v kazajce, ale to není nic zvláštního. Poloha rukou mi přišla taková nezajímavá, stál jsem tam a neměl pocit nějakého omezení jako v klasické kazajce. Samozřejmě nemohl jsem nic dělat, ale nějak jsem si ten pocit neuvědomoval. Zkrátka ho neuměla vyvolat. Takže zklamání. Cena byla 200 Euro. Ještě měli i podobný bondážní oblek, který podobně spoutává i nohy. Další novota, která se objevuje až poslední době, je armbinder neboli stahovací monorukavice, která nemá přes ramena popruhy, ale něco jako bolero přes ramena. Ani jedno jsem nezkoušel, motýlkový oblek si myslím, že by mne nezaujal a nechtěl jsem se tam válet po zemi a armbinder znám.
U dalšího stánku jsem poprvé viděl tu pomůcku, která je zmiňovaná v zážitcích z polstrované cely na těchto stránkách. Jsou to něco jako plastikové kalhotky pro adoult-baby. Jsou přichycení pomocí pásu přes ramena a v pase a zejištěny dvěma magnetickými segufix zámky, takže se z nich není možné dostat ani s volnýma rukama. Nedovolují dát nohy k sobě a tak prý není možné se postavit, pokud je člověk jednou na zemi a má navíc svěrací kazajku. Měli i kombinaci přímo s látkovou světrací kazajkou. Nikdy mne ani v nejmenším neoslovovalo adoult-baby, ale tuto pomůcku jsem chtěl po přečtení polstrované cely vyzkoušet. Nebyl problém, ale vůbec mne to neoslovilo. Musí to být hodně restriktivní, ale takto jen chvíli jsem z toho žádnou radost neměl.
Z dalších zajímavostí jsem objevil speciální bundu, která byla zcela uzamykatelná (zip, pásky kolem rukou a krku), měla několik D-kroužků pro bondáž. Zároveň by byla použitelná i jako normální civilní bunda. Zkusil jsem si ji (opět velmi nadšený výrobce) a padla mi jako ulitá. Jen zůstal jeden problém a to cena, která byla astronomická - 690 euro. A to si uvědomoval i výrobce, ale přesto měl radost, že někdo alespoň slovně ocenil jeho nápad a výrobek.
A to je asi tak vše z Boundcomu. Těžko se to popisuje, je třeba zažít :-)