Kožený spacák - další selfbondage

    S tím jak se trochu ochladilo, tak je zase více nálady experimentovat se spacákem. Taky mi v mezičase dorazil chybějící pás mezi rukávy a tak se experimentování dostalo do další dimenze. Chtěl jsem si ho tedy vyzkoušet tak, jak by měl normálně fungovat a bez přivazování k posteli.

    Lezu nohama do koženého konce. Zapínám zip a stahuji šněrování až do pasu tak silně, jak to jenom jde. Tím mám nohy krásně stažené. Na šněrování dělám první uzel, tak aby se šněrování nějak nepovolovalo a nějak "nepřelévalo" mezi horní a spodní částí těla.

    Ruce prostrkuji do rukávů a spacák natahuji na ramena. Sedí nádherně, velikost je tak akorát, protože cítím slabý tlak v ramenou a současně v patách. Sedí tedy na centimetr přesně. Dlaně proklouznou přes otevřené rukávy a mohu se pohodlně dále ustrojit. Zapínám zip ke krku a samotný límec. Pokračuji ve šněrování horní poloviny těla. Provaz dotáhnu zase tak silně, jak jen jenom jde. Ukončuji uzlem, alespoň se trochu zdržím, až se budu uvolňovat. Zůstává i spousta volného provazu a určitě by šel nějak využít, ale to až třeba někdy jindy.

    A nyní ruce. Popruh je zapnut k jednomu z rukávu. Protahuji popruh pod tělem a snažím se o dostat do spony pravé (spodní) ruky. Daří se mi a utahuji ho na druhou nebo třetí dírku. Možná by to ještě o kousek šlo, ale nechci si pro dnešek vyrobit nějaký problém a navíc se mi to zdá dostatečné. Konec popruhu provlékám přes poutko, nemám rád volné konce. Nyní musím vypnout lampičku. Později to už nepůjde a já chci spát. Vždyť je to přeci spací pytel, co jiného by se v něm mělo dělat, ne? Zapnout zip na "spodní" pravé ruce není problém, levá to zvládne jako nic. Jezdec přejede od dlaně někam k předloktí a zcela izoluje pravou ruku do koženého obalu.

    A teď levá "horní" ruka. Pár centimetrů zvládají šikovné prsty sami, ale pak jsem v koncích. Nechci to tak nechat. V kazajce nemůže být přeci díra. Jezdce zipu posunuji dál po milimetrech o hranu nočního stolku. Mám mrazení v zádech. Co když se mi potom nepodaří zip rozepnout? Co budu dělat? Nezmohl bych vůbec nic... Ale to jde teď stranou, veškeré úsilí soustřeďuji na to, abych ten zip dotáhl.

    Konečně jezdec dojel na konec své dráhy na předloktí. I levá ruka je zcela izolována. Z obou zipů nic nenahmatám, protože jsou umístěny na hřbetě rukou. Jako by tam ani nebyly. Ve výsledku je to stejné, jako by mě do vaku svázal někdo jiný.

    Zkouším, co můžu a jaké mám možnosti. Žádné! Nemůžu nic. Ruce jsou pevně přitaženy k tělu. Takový ten klasický trik s přehozením meziručního popruhu přes hlavu zcela ztroskotává na D-kroužkách po bocích, které překážejí a znemožňují pohyb směrem vzhůru a nechci si kvůli tomu vykloubit rameno. Tělo je zcela stažené v pevné kůži a naopak si užívám dotyků jemné vnitřní kožené podšívky. Už jsem zmiňoval lehký tlak od ramen k patám způsobený napnutím spacáku.

    Zkouším další možnosti pohybu a jsou velmi omezené. Ohnout nohy v kolenou a v kyčlích mohu jen tak o dvacet stupňů, více mi pevná kůže na povrchu spacáku a pevné utažení šněrování nedovoluje. Proto je ležení na boku dost obtížné, ale i tak je v průběhu pobytu několikrát využiji. To stejné jakýkoliv pohyb nebo přemístění je díky spoutaným nohám velmi obtížné, na úrovni splašené housenky. Co se rychlosti i stylu týká :-)

    Užívám si to, jak nic nemůžu, jak mne okolní černá kůže obklopuje, objímá a znemožňuje jakýkoliv normální pohyb. Uvnitř měkký dotek, vně nekompromisní sevření.  Je to mnohem restriktivnější než jsem si myslel. Zkouším tuto hračku nějak porovnat se svěrací kazajkou. Je to těžké srovnání, oba nástroje mají nějaké svoje plus. Spacák je nádherný v tom, že zcela omezuje nohy a znemožňuje nějaké přemísťování. Takže si člověk připadá absolutně bezmocně. Také obklopení celého těla kůží je nádherné. Naproti tomu u kazajky je nádherný ten pocit, že tělo je rozdělené do dvou "polosvětů", horní část těla je zcela neschopná pohybu, zatímco dolní funguje zcela bez problémů. Samozřejmě, pokud k tomu není nějaké další omezení. Také pocit utažených popruhů mezi nohami mi spacáku na rozdíl od kazajky docela chybí. V dobré kazajce se dá být neomezeně dlouho, což u spacáku nelze. Přeci jen, je potřeba nějak zvládnout záchod…

    No nebudu to natahovat. Spánek byl díky restriktivnímu spacáku dost špatný a budil jsem se co půl hodinu. Vždy to byl nádherný pocit, to že nic nemohu, maximálně se jen velmi omezeně otočit na bok. Po třech hodinách jsem si říkal, že už by to mohlo stačit a že bych se potřeboval skutečně vyspat.

Začal jsem se tedy osvobozovat. A samozřejmě to nešlo... Opět to byla směs pocitů, jednak radost, že z toho, že se ze svého koženého vězení nemohu skutečně dostat a na druhou ten racionální pocit, že se mi to musí podařit. Ani nedomyslet co by se stalo, kdyby se mi to nepovedlo... Trochu panika…

No bojoval jsem s tím zipem o hranu skříně dobrou čtvrthodinu. Pak už to byla celkem legrace. Uvolnit popruh na rukávu se sice taky chvíli nedařilo, ale nakonec to šlo. Pak už jen rozsvítit, povolit uzel na prsou, rozšněrovat tělo, vylézt z rukávů, rozšněrovat další uzel a uvolnit si nohy...

    A jsem volný. Trochu mým tělem projel chlad, ve spacáku bylo tak příjemně, teplo tak akorát. Celé tělo cítí jakoby uvolnění z celkového sevření...

    Jdu dospat zbytek noci s krásným prožitkem...