Poutačem na fetiš párty

    Napadlo mne spojit příjemné s užitečným a nabídl jsem přátelům, kteří

pravidelně organizují naši největší fetiš párty, že bych mohl dělat u vchodu

něco jako reklamní poutač a zároveň "informační kiosek". Samozřejmě jak jinak,

počítal jsem s tím, že budu ve svěrací kazajce. Organizátoři byli pro a tak

nic nestálo v cestě ukázat se tak trochu na veřejnosti.
    Počítal jsem s tím, že můj vzhled musí být dostatečně bizardní. Takže kromě

svěrací kazajky jsem si vzal britskou plynovou masku předělanou na latexovou

kuklu. Připadá mi, že právě tahle maska je neskutečně fotogenická ve spojení

se svěrací kazajkou. Při výběru svěrací kazajky jsem sáhl po klasické

"pracovní" kožené svěrací kazajce. Nevypadá špatně a taky jsem ji docela

dlouho neměl na sobě. Kazajku jsem stylově doplnil koženými kalhoty. Abych

ještě více potrhl svůj bizardní zjev, vzal jsem si lakové kozačky nad kolena

na 12cm podpatcích. Řeknu vám, komičtější nebo spíš bizardnější postavičku

těžko pohledat :-)
    Původně plánovaná "provozní doba informačního kiosku" byla plánovaná mezi 14.

a 18. hodinou, musela být zkrácena o hodinu a začali jsme až v 15 hodin.

Důvodem bylo větší množství "civilních" hostů v hotelové restauraci. Na druhou

stranu, kdybychom začali podle původního plána, tak by se možná urychlil

jejich odchod :-) Ale protože jsme slušní, tak se svými "legráckami"

neotravujeme nezasvěcené. Na pokoji jsem si vzal kožené kalhoty (při té

přípežitosti jsem zjistil, že jsem nechutně ztloustl :-), kozačky, masku. S

kazajkou v jedné ruce a řetězem se zámky v druhé odešel na recepci.
    Ujal se mě Sadaam a oblékl mě kazajku. Nešetřil mne a utáhl všechny popruhy

velice poctivě, takže jsem byl v kazajce hodně stažený. Jeden konec řetězu

zamkl k mříži v okně a druhý za můj obojek. Uzamknutí bylo nutné, aby nedošlo

ke zcizení informačního kiosku. To víte, dnes se krade všude :-)) Délka řetězu

mi dovolovala udělat tak jeden malý půlkrok. Další starost o mě společně s

klíči předal Madam Bojek. Ještě mi přelepil na prsa návod na obsluhu kiosku.
    

Cítil jsem se na jednu stranu skvěle na druhou docela mizerně. Kazajka mě

nekompromisně svírala, ale začaly mě neskutečně bolet nohy. Bylo poznat, že

jsem na sobě už dlouho neměl kozačky. Navíc stát je něco jiného, než chodit.

To byl ale naštěstí jen prvotní pocit. S postupujícím časem jsem si na zvykal,

bolest zcela ustoupila a pozici jsem si začal užívat. Nemohl jsem nic. Sundat

si nepohodlné boty, sundat si masku, pohnout rukama. Nic. Nemohl jsem se

vzdálit na víc jak 30cm, jinak mi to tah za krk připomenul.

    Stál jsem tam tak osamamoceně před vchodem do hotelu a užíval si to. Občas

jsem se pozdravil s přicházejícími návštěvníky, několik málo si vyžádalo

nějaké informace o programu Fetish Grand Prix, o ubytování nebo o apolečné

večeři. Docela komické bylo, že mě nepoznávali staří známí.
Nakonec jsem měl ještě jednu neplánovanou  funkci a to takového přirozeného

filtru. Dvakrát se stalo, že do areálu přišli návštěvníci, kteří buď neviděli

nebo ignorovali ceduli u vjezdu, že areál je uzavřen pro soukromou akci. Když

mě spatřili, tak doslova ztuhli a v jednom případě s autem vycouvali, ve

druhém se otočili a odešli. Naopak účastníci párty mě nadšeně zdravili a

věděli, že jsou na správném místě.
    Letošní listopad je sice neskutečně teplý, ale tento den byl dost větrno. A

tak ačkoli bylo nějakých 10-12°C, tak na větru bylo celkem chladno. V koženém

ohozu mi zima nebylo, i když jsem cítil trochu chladu na ramenou. Pod kazajkou

jsem měl tričko s krátkým rukávem. Kazajka nazývaná Kožený mazel, by asi byla

teplejší a pohodlnější, ale nebylo to nic, co by bylo nějak fatální.
    S přibývajícím soumrakem mě Madam Bojek odemkla o odvedla hned za dveře do

recepce. Přeci jen uvnitř byla příjemnější teplota a dělal jsem tedy

interiérovou okrasu. Uvnitř už celekem nic zvláštního nedělo, užíval jsem si

bezmoci a poskytoval lidem informace.

    Kolem 18. hodiny mi podle plánu Madam sundala kazajku. Odešel jsem na pokoj se

převléci na večer s přáteli. Tedy odešel, doslava se odkulhal, jak jsem měl

oteklé nohy. A přitom, když jsem stál na místě , tak mi to vůbec nepřišlo a

nevadilo. Po desetiminutách nebylo po nějakém otoku ani památky.
    A to je vlastně všechno. Užil jsem si pocita bezmoci téměř na veřejnosti a v

naprosto bizardním ohozu. Kdo nikdo nebyl na FGP, tak ať neváhá, i následující

    Tak si říkám, kdy nastane čas, abychom si udělali setkání nositelů svěracích

kazajek.