Celodenní lekce

 

    Kanada. Můj radiobudík spustil ráno v 3:45. Chvilku mi trvalo než jsem se vzbudil a uvědomil si, proč hraje rádio uprostřed noci. Normálně nenávidím vstávat takto časně, ale dnes ne. Vstávám raději dřív než abych přišel později. Moje výbava byla již sbalena ve sportovní tašce u dveří.

    Tašku jsem si sbalil noc předtím podle instrukcí mého Pána: obsahovala pár kožených pout na nohy, uzamykatelný kožený obojek, lykrovou masku s všitou páskou na oči, šest metrů řetězu, množství malých visacích zámků, čisté tričko, postroj na ocas a koule, láhev vody a moji černou koženou svěrací kazajku. Osprchoval jsem se, oholil a rychle snědl svou snídani (dva kusy topinek a půl šálku kávy). Bylo to mé jediné jídlo po celý den. Ze dveří jsem vyšel v 5:00 a vyjel jsem z jižního břehu přes most do Montrealu a potom na východní konce města, kde žije můj Pán. Klepaly se mi nohy když jsem parkoval auto a nesl svou tašku k jeho bytu. Bylo 5:50 ráno. Měl jsem být u něj před šestou hodinou. Jako vždy, i dnes jsem zvažoval, zda dělám dobře, když přijdu o jeden den svobody. Zazvonil jsem, dveře se odemkly a já vyšel do schodů. Má nervozita zmizela. Otíral si oči, s rozcuchanými vlasy. Je mu dvacet, 180cm vysoký, štíhlé, svalnaté ruce, dobře vyhlížející s krátkými tmavými vlasy. Neřekl mi ani slovo a přidal jen špetku úsměvu.

    Než jsem tiše vyšel po schodech a položil svou výbavu na zem, byl už zpět v posteli a vypnul světlo. Naštěstí jsem znal cestu po jeho garsonce. Přišel jsem k jeho posteli a stál bez vydání hlásky, dokud mi nedovolil promluvit. Nakonec mne vzal na vědomí. Řekl jsem mu dobrý den Pane a on mi jen opověděl:" Jdi se připravit." Šel jsem do koupelny, kde jsem se vysvlékl a dostal dvě pleny. Se dvěma je to méně nebezpečné, že se moč dostane na postel. Nejprve jsem vzal postroj na ocas a koule, který odděloval moje koule. Postroj jsem si upevnil tak, aby byl snesitelný po několik následujících hodin. Věděl jsem, že nebudu mít šanci se zbavit.

    Předstoupil jsem před Pána jen v tričku a plenkách. Celé příprava netrvá nikdy dlouho. On má méně než dvacet minut na to, aby mě kompletně svázal a pevně zajistil k jeho posteli, než půjde do práce. Pomohl jsem mu zvednout matraci a zespodu připevnit řetězy. Nasadil kožená pouta kolem mých kotníků a pevně je utáhl a zamkl malým visacím zámkem. Pak se předklonil do mé sportovní tašky a vytáhl koženou svěrací kazajku. Přistoupil ke mně s kazajkou. Okamžitě jsem ucítil nervózní slabost v kolenou. Znalecky se usmál a řekl mi, abych se soustředil na svazování, že na snění budu mít času dost přes den. Měl jsem zakázáno se ukájet dvacet dní před tímto sezením. Používal jsem CB-3000 první týden a pak jsem požádal o sejmutí, protože mě opravdu bolely koule. Slíbil jsem, že si ho nebudu honit a použil jsem všechnu svou vůli, abych slib dodržel. A on ví, že bez ohledu na to, jak jsem nadržený svůj slib dodržím. A kromě toho jsem věděl, že bych ho velmi naštval.

    Navlékl mi kazajku a začal utahovat všechny řemeny na zádech, jeden po druhém jimi pevně ale skutečně pohodlně obepjal moje tělo. Pak se sklonil dolů k řemenům přes rozkrok a ty pevně přitáhl přes moje plenky. Poslední věcí byly mé ruce. S úsměvem protáhl konec rukávů přes široká poutka umístěná po bocích kazajky. Pak docela pevně utáhl řemeny a zeptal se, jestli je všechno v pořádku. Požádal jsem ho, aby je přitáhl ještě o jednu dírku. Jakmile to dokončil, cítil jsem, že jsem opravdu lapen uvnitř kazajky. Opět letmý pocit nejistoty, jestli dělám dobře. Ale bylo příliš pozdě na to, abych ho požádal o uvolnění jakéhokoliv z řemenů. Přál jsem si více utáhnout ruce a nyní by už nesouhlasil s jejich povolením. Další jsem dostal masku s pásem přes oči a kožený obojek kolem krku utažený na čtvrtou dírku. Zdálo se mi to v pořádku a pro jistotu strčil prst z vnitřní strany, aby se přesvědčil, že obojek není příliš těsný. Obojek překrýval spodek kukly a tak nebyl můj krk vůbec vidět. Slyšel jsem cvaknutí visacího zámku jak mi uzamkl můj obojek. Byl jsem doveden k jeho posteli a položil se na matraci pokrytou černým latexem.

    Přikázal mi dát nohy široko od sebe a zajistil je za D-kroužky pomocí dalších zámků k řetězu na konci postele. Pokusil jsem se dát nohy k sobě, aby bylo jasné, že nejsem schopen většího pohybu než několik málo centimetrů. Pak uzamkl můj obojek k řetězu v čele postele, abych byl neustále mírně napnutý.

Pak začala hra, přinejmenším pro něho! Začal mě mlátit přes plenky a začal zvyšovat sílu až do doby, kdy jsem se začal škubat po každém úderu. To ho neuspokojilo a začal zvyšovat údery, aby dostal více reakce ode mne. Snažil jsem se snášet jeho tvrdou hru aniž bych dělal moc hluku, protože bylo brzy ráno a Pán má rád klid po ránu. Nicméně brzy jsem se začal svíjet a prosit o milost. Nemá rád, když hraji divadlo a tak ještě zvýšil sílu tak, že jsem údery cítil až do mého břicha.

    Přes masku s páskou přes oči jsem mu neviděl do tváře, ale znám ho natolik, že vím, že má úsměv na obličeji, když způsobuje otrokovi bolest.

Ačkoliv je tvrdý, dokáže být také přívětivý a za obojí jsem vděčný. Pak se mě zeptal, jestli je všechno v pořádku a jestli je bondáž dostatečně pevná. Ví, že mám rád těsné svázání , ale také ví, že strávím dlouhý den připoután řetězy na jeho posteli. Řekl jsem mu, že je všechno v pořádku a on ještě zkontroloval všechny visací zámky a ujistil se, že jsou skutečně všechny uzamčeny. Přesvědčen, že nemohu pohybovat nohama a že můj trup je pevně spoután ve svěrací kazajce, popotáhl mi masku a přikryl mě přikrývkou. Děkoval jsem mu za toto přívětivé gesto, věděl jsem, že pokud bych prochladl, byl by to pro mne velmi dlouhý den. Řekl mi, že je půl sedmé a že se jde připravit do práce.

Věděl jsem, že se osprchuje, obleče a beze slova odejde do práce. Uslyšel jsem dvojité cvaknutí klíče v zámku, kroky na schodech a zavření venkovních dveří.

B    yl jsem nyní zcela sám, euforický a smutný zároveň. Pokoušel jsem se pohnout na posteli a vyzkoušet pouta. Hned jsem si uvědomil, že mě přesto, že mě svázal rychle, bylo to velmi důkladné. Stěží jsem se mohl nějak pohnout.

Ležel jsem dokonale znehybněn a přemýšlel o dnu přede mnou. Asi bude dlouhý, nudný a zároveň vzrušující, protože miluji být svázán v mé kožené svěrací kazajce. Podařili se mi malinko posunout lykrovou masku, takže pásek přes oči propouštěl trochu světla přes elastický prodyšný materiál. V pokoji byla tma. Rozhlížel jsem se po pokoji, jestli nenajdu radiobudík, který má velká číslicový display. Sakra, on ho odstranil, takže nemám žádnou možnost, jak určit čas kromě mého odhadu. Měl jsem nějaké zkušeností s jeho odhadem z předchozích celodenních lekcí.

    Obojek kolem mého krku byl docela těsný, ale pohodlný, přinejmenším prozatím. Zkusil jsem zvednout hlavu nad polštář, ale po dvou až pěti centimetrech mě začal obojek škrtit. Rychle jsem položil hlavu zpět na polštář, který mi byl z laskavosti ponechán. Moje kotníky byly pevně utaženy měkkými koženými pouty, ale vím, že začnou být ještě více omezující s přibývajícím časem. Zkoušel jsem se posunout po matraci natolik, kolik mi dovolovalo mé spoutání. Můj ocas byl tvrdý. Mohl jsem slyšet vrzání plastu prostěradla, jak jsem posouval zadek po matraci. Nemohu říct, že by v pokoji bylo nějak teplo, cítil jsem spíš chlad. Přikrývka začala klouzat z mého těla, jak jsem zápasil se svým tělem a tak jsem raději ležel klidně. Myslel jsem na Pána a jeho hodinu trvající cestu do práce a doufal, že řídí pozorně. Pomalu jsem se cítil ospalý, přeci jen jsem spal polovinu toho, co obvykle.Snažil jsem se trochu posunout přikrývku. Nebylo to snadné přes velmi omezený pohyb v rukávu kožené kazajky. Na třetí nebo čtvrtý pokus jsem se mi podařilo ji posunout až nad mé lokty. Byl jsem spokojen sám se sebou. Přemýšlel jsem, jak dlouho jsem byl dosud svázán a myslel, že uplynula asi hodina. Usnul jsem a probudil se asi za dvě hodiny. To bylo asi tři hodiny po té, co jsem byl naposled močit a myslím, že jsem začínal cítit potřebu znovu . Sakra, vypil jsem příliš vody dnes ráno. Kromě půl šálku ke snídani jsem zapil dvě tabletky proti průjmu, abych nemusel na velkou. Vytlačil jsem pocit na močení z mé mysli a snažil se soustředit jen na své spoutání. Bohužel pro mne, tato koncentrace způsobovala erekce. Chystal jsem se s tím něco udělat. Mé koule v postroji začínaly bolet. Mám se odvážit třít můj ocas pomocí taháním za okraj plenek přes rukáv mé svěrací kazajky? Připadalo mi to jako dobrý nápad a tak jsem začal třást rukou za plenky natažené přes můj ocas. Dál než na okraj plenky jsem totiž nedosáhl. Cítil jsem se ještě víc frustrovaný než když jsem se probudil. Pohyby mé ruky byly natolik omezené, že jsem se nebyl schopen udělat. Vlastně jsem si uvědomil, že jsem dnes ráno k ničemu takovému nedostal povolení. Nechtěl jsem vyvolat hněv mého pána, mohl by mi udělat dnešní večer hodně bolestivý, kdyby zjistil, že jsem se bez dovolení ukájel. Tak jsem toho nechal. Myslel jsem, že jsem byl svázán asi tři a půl hodiny. Měl jsem toho ještě dnes hodně před sebou.

    Najednou jsem uslyšel někoho přijít po schodišti a zazvonit. Byl jsem zvědav, kdo by to mohl být. Třeba někoho domluvil, aby přišel a postrašil mně a třeba se ta osoba chystá vstoupit do garsonky. Měl jsem být unesen? Srdce mi rychle bušilo. Ležel jsem zcela zticha, aby mě nebylo ani slyšet. Po několika okamžicích jsem už nic neslyšel a myslím, že ten člověk odešel. Možná zazvonil na špatné adrese. Zase jsem usnul. Myslím, že jsem se vzbudil asi po hodině. Nyní jsem si uvědomoval potřebu čůrat. Bylo to asi pět hodin po té, co mě můj Pán svázal. Nenáviděl jsem močení do plenek, styděl jsem se sám za sebe. Udržel jsem se tedy další hodinu, ale cítil, že potřeba je silnější každou hodinou. Začal jsem cítit bolest všude, kde jsem byl pevně svázán v mé svěrací kazajce, má ramena začala bolet z důvodu toho, že jsem nemohl změnit polohu rukou. Můj krk byl mírně stažen od mého uzamčeného obojku jak jsem se pokoušel pohybovat na posteli. Ocas byl nyní tvrdý jak skála a pravděpodobně tak umocňoval mou potřebu na močení. Koule byly ještě staženější postrojem, který byl natahován mým ocasem. Neměl jsem žádnou možnost pohybu kotníky a cítil jsem mírnou bolest pod uzamčenými pouty na kotnících. Potřeboval jsem nutně močit.

    Soustředil jsem se na vymočení do plenek. Tolik jsem potřeboval a najednou jsem zjistil, že to vlastně nejde. Nakonec jsem to vzdal a klidně ležel s nepohodlným pocitem plného měchýře. Aspoň, že mi nebyla zima, přikrývka zůstávala na mých loktech. Tlačil jsem kyčle nahoru a dolů přes plenky a při tom cítil, jak se pásy v rozkroku zarývají do vnitřní strany stehen a dále omezují můj ocas a koule. Čas se teď vlekl. Myslím, že byl čas oběda a slyšel jsem dole otevřít dveře a štěkat psa, jak někdo přišel na oběd v prvním patře. Cítil jsem hladové bodání bolesti, protože poslední jídlo byla snídaně v půl páté ráno. Byl jsem naštvaný sám na sebe, že jsem se nechal svázat řetězy od svého Pána na celý den. Celou hlavu jsem měl přetažen maskou a toužil jsem vidět hodiny a toužil alespoň přibližně vědět, kolik hodin mi ještě zbývá. Hlad mě pomalu přecházel, ale cítil jsem, že můj měchýř brzy praskne, jak se opravdu moc chtělo čůrat. Soustředil jsem se a po několika minutách jsem cítil mokro tekoucí k mým koulím. Podařilo se mi normálně čůrat a cítil jsem, jak mi vlhne můj kožený postroj. Jaká to byla úleva, že jsem se nakonec byl schopen vyčůrat. Celkem jsem se uvolnil tím, jak jsem se vyčůral do dvojité pleny. Doufal jsem, že uschnu než se Pán vrátí domů. Byl jsem šťastný, že mám dvě vrstvy plenek, nechtěl jsem totiž namočit přikrývku svou močí.

Pocit úlevy přinesl trochu pohodlí a já byl schopen se trochu uvolnit. Pak jsem znovu uslyšel hluk na schodech. Tentokrát zvonek zazvonil u jiné garsonky. Asi to byl ten člověk, co zvonil u Pánových dveří. Vykonával asi doporučené, ale zvonil u špatných dveří. Pomyslel jsem si, co by si myslel, kdyby věděl, že za dveřmi leží někdo svázaný s maskou na hlavě. Oči se mi přivíraly a pomalu jsem přecházel do neklidného spánku. Ne dost klidný, bohužel. Pokoušel jsem se znovu odhadnout čas. Zdálo se mi, že se v ložnici setmělo. Zdaleka jsem neviděl dobře, ale kukla se svezla jen trochu na stranu, že zesílení přes oči propouštělo světlo jen malou škvírou. Venku se zatahovalo a ubývat světla. V Montrealu se dny zkracují v tomto období každým týdnem.

    Docela mne znepokojovala bolest v pravém rameni, která se stávala stále dotěrnější. Pokoušel jsem přenést váhu na pravou stranu. Snažil jsem se si ulevit od bolesti. Jak jsem se otočil, ucítil jsem jak se stáhlo pouta kolem levého kotníku a pěkně to bolelo. Tak jsem ukončil pokusy ulevit si od bolesti, protože úleva v jedné části těla byla okamžitě vykoupena bolestí v jiné části těla. Neměl jsem žádnou přesnou informaci o tom, kolik bylo hodin, ale odhadoval jsem to na tři odpoledne. Jestliže jsem měl pravdu, tak by to znamenalo, že jsem byl svázán osm a půl hodiny. Pokoušel jsem si představit jak musím vypadat, ubohá figura, hlava překrytá kapucí s obojkem, s mokrými plenkami a s nohama široce roztaženýma. Čím více jsem se kroutil na posteli, tím více slyšel vrzání kůže mé svěrací kazajky a také chrastění řetězu. Můj ocas začal znovu tvrdnout a tím jen zvýšil tlak na postroj a bolest koulí. Stále jsem přemýšlel o tom v jakých polohách mě můj Pán spoutal. Někdy, když zůstal se mnou doma, mě mučil omezením dýchání, které nenávidím. Jindy používal robertka v mém zadku, když jsem ležel stejně jak dnes s roztáhnutýma nohama. Když jsem ležel na břiše, dostával jsem výprask rákoskou nebo bičíkem až jsem křičel o slitování. Pak jsem cítil pálení horkého vosku na mých zádech, zadku a nohou. Dokázal být velmi krutý když chtěl. Jednou mě nechal ve svěrací kazajce přivázaného řetězem ke kuchyňské židli. Odešel a nechal mě tak šest hodin. Když se vrátil, byl zase velmi tvrdý na mně. Nikdy nevím, co mohu očekávat příště. Nikdy neukončí hru hned, když začnu prosit o milost. Také nikdy nespěchá s rozvazováním otroka.

    Podíval jsem se přes masku a uvědomil jsem si, že už nic nevidím. To znamenalo, že venku už se stmívá a musí být tedy alespoň 16 hodin. Měl jsem pocit, že tuto polohu už déle nevydržím. Chtěl jsem ihned uvolnit. Nadzvedl jsem hlavu nad polštář a pokusil se zvednout nohy z matrace. Dosáhla jsme jen toho, že mě jen více bolely kotníky, koule a ocas. Neměl jsem šanci. Myslím, že kožený postroj pomalu vyschl a více sevřel mé pohlavní orgány. Obojek mě také tlačil jak jsem sebou mlátil. Ruce bolely od neměnné a strnulé polohy po několik hodin. Samozřejmě bylo nemožné uniknout, věděl jsem to, ale přesto to zkusil. Zároveň jsem si uvědomil, jak miluji kompletní bondáž a samotu po mnoho hodin ve stále nepohodlnější pozici.

    Nyní byla již úplná tma a v místnosti se ochladilo. Přikrývka sklouzla k mému stále tvrdému ocasu. Deka mi sjela z levé nohy a bylo mi opravdu chladno. Pokusil jsem se nahnout více na levý bok ve snaze znovu zakrýt obě nohy. Povedlo se. Pak jsem se pokusil uchopit prsty přes kožené rukávy okraj deky. To se po několika pokusech podařilo a já byl schopen povytáhnout deku k loktům. Ještě jeden problém: když je mi chladno mám potřebu močit. Cítil jsem, že měchýř je znovu plný. Po své první zkušenosti jsem si umínil, že tentokrát se nesmím vyprázdnit. Sakra, opravdu jsem nechtěl znovu chcát, když už plenky oschly.

    Doufal jsem, že ještě chvíli vydržím. Zdálo se mi, že v místnosti byla úplná tma už asi hodinu, to by znamenalo, že musí být pět hodin. Byl jsem svázaný deset a půl hodiny. Ani známku po mém Pánovi. Zdržel se v práci, po cestě domů nebo v pekle? Chtěl jsem se dostat ze své bondáže a potřeba močení se stávala čím dál akutnější. Čas plynul a já odhadoval, že uplynuly asi dvě hodiny od setmění, ale nebyl jsem si jist. Možná to byla jen jedna hodina. Začal jsem znovu chcát. Nechtěl jsem se vyprázdnit úplně a pokoušel se to zastavit co nejdříve. Tlak v měchýři se poněkud zmenšil. Zbytek si nechám až na doma.

    Asi za půl hodiny uslyšel jsem někoho na předních schodech. Srdce se zastavilo, když jsem si uvědomil, že někdo vstoupil do domu. Neměl jsem na vybranou, musel jsem čekat na uvolnění od mého Pána. Slyšel jsem někoho jít po schodech a klíč v zámku, ale nebyl jsem si jist, jestli jen nesním. Další věc, kterou jsem ucítil byla jeho ruka na mé hrudi. přivítal jsem ho a řekl mu, že jsem šťastný, že je doma. Řekl mi, že je unavený, protože měl velmi rušný den a opravdu těžkou cestu domů. Zeptal jsem se, kolik je hodin a odpověděl, že půl sedmé. Takže jsem byl v této poloze přesně dvanáct hodin. Vzal si další polštář a lehl si vedle mně. Snažil jsem se mu udělat místo, ale neměl jsem mnoho šancí. Ležel takto vedle mne asi čtvrthodinu. Byl by to zvláštní pohled na nás dva. Jeden, co nemůže vůbec nic a druhý zcela v pohodě.

    Byl jsem přesně v té samé poloze jako mě ráno nechal. Nechal mi masku přes hlavu. Neodvážil jsem se ho o cokoli požádat. Potom co si trochu odpočinul vstal a zeptal se, jaký jsem měl den. Co jsem mohl říct, pekelná frustrace, trochu bolesti, pochcaný a toužící po jeho návratu. Omluvil jsem se za močení do plínek. Řekl mi, že to je v pořádku. Zdál se unavený, ale v dobré náladě. Štěstí pro mně. Sundal mi plínky a já požádal o trochu vody. Přizvedl okraj mé kukly a dal mi vodu z lahve. Po napití mi zase překryl obličej maskou. To bylo pro mne znamení, že nijak nespěchá, aby mě uvolnil.

    Pak vyskočil na postel a začal mě mlátit přes koule. Snažil jsem se nekřičet, ale opravdu to bolelo. Žebral jsem, aby toho nechal, ale odpověděl, že ví, že to mám rád a pokračoval ve výprasku přes koule a nohy. Když už jsem myslel, že to nevydržím jsem mu řekl, že udělám cokoli, jen ať toho nechá. Skutečně toho nechal.

    Byl jsem totálně fyzicky i psychicky zničen, slabý z těžké zkoušky a z patnáctihodinového hladu.Sundal mi masku a já se zeptal, kolik je hodin. Půl osmé, odpověděl. Byl jsem na jeho posteli svázán přesně 13 hodin. Odemkl mi kotníky a obojek. Obrátil mne na břicho rozepnul mi svěrací kazajku. Podařilo se mi vstát a došel jsem na toaletu, kde jsem se mohl konečně normálně vymočit. Varoval mě, že se nesmím ukájet až do další bondážní lekce, jinak za to zaplatím tvrdým trestem. To neberu na lehkou váhu, protože vím, že to myslí doopravdy. Ale já budu mít potěšení z toho těšení, jaký trest mě čeká při další dlouhotrvající lekci.

    Tato lekce znamenala pro mne téměř nový rekord v sondážích. Scházelo jen půl hodiny. Tak dobře, vždy je nějaké příště.... 

 

    Komentář straighjacketa: Povídka je přeložena z jednoho amerického webu. Velmi realisticky popsané pocity, které člověk zažívá při dlouhodobém pobytu ve svěrací kazajce a v poloze, ve které nemůže absolutně nic. Myslím, že všechny tyto pocity jsem někdy zažil, byť preferuji možnost omezeného pohybu například ve velmi omezeném prostoru nebo na volném řetězu. Potom daleko více vynikne absolutní pocit sevření svěrací kazajkou a nemožnost pohybu rukou. Co se týká bolestí v ramenou, asi záleží na správném výběru velikosti kazajky, síle utažení atd.   

 

 

    

Vaše komentáře: Celodenní lekce

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Vyhledávání

Kontakt

Nebojte se nás kontaktovat. Budeme vděčni za jakoukoliv připomínku, poznámku nebo kritiku.
počítadlo.abz.cz