Svěrací kazajka - překlad

 Tuto povídku jsem našel na jednom německém webu a hodně mě oslovila, svou jednoduchostí, ale  i naprosto přesným a vystižným popisem pocitů. Při překladu jsem zachoval členění na jednotlivé kapitoly i styl vyprávění v jednotlivých kapitolách.

část 1

"Ahoj, jsem tady!"

Konečně jsi otevřel krabici a pustil na mě denní světlo. Ležím před tebou v krabici a vypadám vlastně docela skromně. Jako složená košile z jemné, ale pevné kůže, jediným rozdílem jsou přezky navrchu. Na těchto přezkách je také něco málo patrného, v každé je zvláštní trn pro uzamčení řemenů. Každý řemen je uzamčen svým vlastním zámkem a proto ho ne každý může povolit, ale jen majitel klíčů. Řemeny jsou tedy nejen utaženy, ale i UZAMČENY.

Tvoje přítelkyně Beatrice (krátce jen Bea) stojí u tebe a říká ti:

" Vše nejlepší k narozeninám!"

Objímáš ji a líbáš: "Mnohokrát..mnohokrát děkuji!"

Následuje dlouhý polibek a když je konečně volná řekne: "Tak si konečně vybal svůj dárek."

Vezmeš krabici a vyndáš mě. Odkládáš karton na stůl a cítíš můj hebký povrch.

Cítíš lehké mravenčení v prstech, cítíš že jsem z pevné kůže a mravenčení v tvých prstech ti říká, že budu neústupná a nekompromisní ve svém sevření.

Zvedneš mě nad ramena. Rozbalím se a vidíš mě poprvé v celé mé nádheře: Má přední strana s pojistným řemenem přes břicho, pevně olemovaný okraj kolem krku, dlouhé uzavřené rukávy s řemeny a dva řemeny přes rozkrok.

Otočíš mě a uvidíš provlékací řemeny pro ruce po bocích. A nyní zadní strana: Vlevo a vpravo dvě řady s 15 kovovými očky a 5 párů řemenů.

Položíš mě na stůl a vezmeš Beu za ruku. Políbíš ji a koktáš: "Ty, ty...", nakonec řekneš: "Ty jsi mi splnila mé přání po svěrací kazajce".

Myslím si pro sebe:"Budeš se ještě divit až tě budu mít poprvé v pevném objetí!"

Říkáš Bei: "Nasaď mi ji prosím."

"Ne, musíš si počkat do konce týden. V pátek večer tě zabalím a nechám tě do nedělní večer. Musím pro to ještě něco obstarat."

Oba se obejmou a znovu políbí. Odcházejí spolu do ložnice.

A já?

Ležím nevšímavě a skromně na stole. V pokoji se pomalu stmívá a myslím si: "Kdy konečně dojdu i já na řadu?"

Část 2

Noc je pryč a opět se v pokoji rozednilo.

Ležím stále na stole když ti dva přicházejí z ložnice. Jde do koupelny a připravit snídani. Než se Bea vrátí z koupelny nachystá Ondra snídani. Stále ležím na stole tak, jak jsem byla včera položena.

Když jsou hotoví vezme si Bea kabát a tašku a jde do práce. Než odejde zavolá na něj: "Dnes je pátek a večer dostaneš slíbené."

On má ještě trochu času. Sklidí pomalu stůl a odejde do koupelny.

Když se vrátí vysoko mě zvedne a dlouze si mě prohlíží. Přitom vidí zesílení mnoha míst, dvojité švy, nýty pro uchycení řemenů a očka pro šněrování.

Pokládá mě otevřenou na stůl a vsune své ruce do rukávů. Přitom zvedá ruce vysoko nad hlavo a cítí, jak kloužu na jeho ramena. Chytá si ruce za zády. Přitom cítí, že uzavřené rukávy mu nedovolí chytit si ruce. Přesně tak ho budu za čas držet. Potom kloužu z jeho ramen.

Zjišťuje, že si mě může snadno nasadit a zase ze mně vyklouznout.

pokládá mě na stůl a sténá: "Kdy už konečně budu zabalen!"

Potom už jde do práce. Před tím ještě bere mou krabici vybírá zbývající obsah. Devět (!) malých očíslovaných zámečků, návod k použití a masku s nafukovacím roubíkem.

Chtěl by si masku důkladněji prohlédnout, ale někdo zvoní u dveří. Přijel pro něj kolega z práce. Ještě jednou si prohlíží prázdnou krabici, bere si kabát a vynáší karton za dveře.

Ležím u masky a zámků a čekám. Jen postoj slunce a ubíhající stín ukazuje, že čas plyne...

Část 3

Náhle se ozvu šramot. Jsou to klíče od bytu. Přichází Bea. Copak má v tom velkém sáčku? To ještě nevím. Svlékne si kabát a jde ke mně. Bere mě do rukou a prohlíží ze všech stran. Také se neubrání okouzlení a vklouzne rukama dovnitř. Také ona chce překřížit ruce a já sklouznu na její ramena.

Vezme si návod a pomalu si ho čte. Při tom slyším její mumlání: "Nejprve oběti obléci a potom sešněrovat..." Je tu znovu klíč ve dveřích. Ondra přichází. Pozdraví se, obejmou a políbí.

Bea říká Ondrovi: "Nejdřív si něco nachystáme. Nejprve se osprchuj, běž si na záchod a pak přijď do ložnice. Nic si neoblékej."

Odejde a krátce nato slyším sprchu. Po pár minutách se vrací. Nahý.

Je tu ještě velký sáček, který přinesla Bea. Vyjme malý balíček. Plínky pro dospělé.

"To přece nepotřebuji"

 "Ale budeš potřebovat" a dodává "říkala jsem, že tě nechám svázaného v kazajce 50 hodin. Jak chceš jít na záchod, když budeš svázán?"

"Stejně mě nemůžeš nechat tak dlouho."

"Řekla jsem ti, že tě tak dlouho nechám a to taky udělám. A 50 hodin není tak dlouho. Četl jsi román Svěrací kazajka od Jacka Londona a víš, že tam byla oběť 10 dní svázaná a to je dlouhých 240 hodin. Mimochodem, plínky jsou jen preventivní opatření."

Vzal si tedy plínky. Potom Bei s maskou v ruce povídá: "To nebylo nutné."

"Ale ano. A mimo to nechci, abys viděl na hodiny a nechci abys žebral, abych tě pustila. Neodejdu z bytu, ale nechci, abys věděl nic z toho, co se kolem děje." Přitom sáhne a ze sáčku vytáhne malou krabičku. Jsou to malé špunty do uší. Dá mu dva a říká: "Nemusíš být koneckonců rušen hlukem. Maska je sice na uších zesílena a utlumena, ale jistota, je jistota!" Po zavedení špuntů se její hlas ztiší. Špatně ji slyší a proto opakuje trochu hlasitěji. "Nyní masku. Otevři pusu!" Vloží mu roubík do úst. Roubík je dutý a tak může dýchat. Potom mu nasadí masku na hlavu. Dvě hadičky do nosu usnadňuji dýchání. Dva malé polštářky na očích zaručují, že už nic neuvidí.

Nyní začíná se šněrováním masky. Pevně ji utáhne a nakonec udělá uzel. Potom pravou rukou trochu přifoukne roubík malým balónkem. Pomalu ho stlačuje a roubík se v jeho ústech pomalu zvětšuje. Zkouší více otevřít pusu, ale maska je tak těsná, že mu to nedovolí. Konečně uvolňuje balónek.

Stoupne si před něj: Slepý hluchý a neschopný orientace. Jde do jídelny a přinese kazajku...

Část 4

Bere mě ze stolu a přehodí si mě přes ruku.

V ložnici stojí Ondra v plenkách a maskou. Vezme jednu jeho ruku a zvedne mu ji kupředu. Pochopí a zvedne ruce dopředu. Drží mě otevřenou zadní stranou k němu a natahuje mě na jeho ramena. Dává ruce opět dolů a ona beru provaz a začíná navlékat šněrování. Přitom s potěšením zjišťuje, že šněrování masky sahá až pod kazajku. Nahoře jednou příčně a potom už vlevo a vpravo vede provoz přes očka. Dohromady je to 30 oček... Vzala správné míry na kazajku. Vzdálenost mezi očky je stejnoměrná, 10 cm široký po celé délce zad.

Potom začíná pomalu se šněrováním: Nejprve stáhne provaz mezi horním a druhým očkem, pak mezi druhým a třetím a tak dále až na konec. Teď jsou očka od sebe ještě 7 cm.

Druhý záběr. Zase shora dolů pevně stahuje šněrování. Na konci zůstává malá, ale nestejnoměrná štěrbina. Nahoře přes hrudník je nejširší, přes břicho užší a u zadku opět širší.

Po třetím záběru je nahoře mezera široká 4 cm, přes břicho 2cm a u zadku 3 cm. "Hluboce se nadechni a vydechni a jak ti řeknu, tak vydechni a zatáhni břicho." Zhluboka se vydýchává a ona mezitím šněruje na horním konci. Když je u třetího očka řeknu mu: " A teď vydechni všechen vzduch!" a rychle šněruje dále. Když je u konce řekne: "stáhni břicho!" A zase rychle přešněruje spodní část až k zadku.

Ondra teď dýchá jen těžko, ale na zádech je mezera široká 2 cm, na břiše 1 cm a u zadku ještě 2cm. Udělá smyčku a stáhne ji pevně. Udělá závěrečný uzel. Bea si vzdychne, jak to bylo vysilující, ale nejtěžší je hotovo.

Nyní bere řemeny na zádech a provléká je přes spony a zasunuje trny. Dojde si do obýváků pro pět zámků a řemeny zajistí. Tím již nejde řemeny sundat z trnů a rozepnout a kazajka je uzamčená.

Nyní sáhne do rozkroku a protáhne řemeny dozadu. Nejprve jeden a pak druhý protáhne přes oka a na trny. Pevně je utáhne a říká Ondrovi: "Zvedni ruce a dej je zase dolů". Potom dotáhne řemeny ještě o jednu dírku. Potom je zajistí zámky číslo 6 a 7.

Nyní obejde Ondru a když stojí před ním překříží mu ruce přes prsa a protáhne je přes poutka po stranách kazajky. Odejde dozadu a spojí řemeny rukávů do sebe. Pevně je stáhne. Přejde opět dopředu a loktem dotlačí Ondřejovy lokty k tělu. Opět stojí za ním a vší silou dotáhne řemeny. Daly se dokonce o dvě očka dotáhnout. Po dotažení přijde na řadu zámek číslo 8. A ještě jeden zámek zbývá. Na přední straně kazajka je ještě jeden řemen. Ten pevně utáhne a přidá poslední zámek. Ondra je nyní pevně a dalo by se říct zkazajkován.

Odvede ho k posteli, položí ho na ni na záda. Bere dva řemeny ze sáčku a odchází k posteli. Jeden řemen protahuje pravým okrajem postele mezi matrací a rámem. Druhým koncem přiváže jednu ruku. Na druhé straně udělá totéž. "To abys mi nespadl z postele." a sáhne k balónku od roubíku. Přifoukne mu roubík a Ondra říká:  

 "Nnnngghh!!! " Ještě dva stisky balónku a Ondra je zticha. " Za padesát hodin jsem zpátky. Buď hodný!" Odchází z ložnice a nechává dveře otevřené jen na škvíru.

část 5

Je to tak daleko! Mám ho pevném a nemilosrdném sevření. Bude se divit, jak 50 hodin v mém železném sevření změní lidi. A teď k Ondřejovi. Jen tu leží: bez možnosti pohnout rukama, hlavou, celou horní části těla. Jen své nohy může použít. Ale k čemu? Řemeny mezi pelestí a nadloktím mu nedovolí se napřímit. Takže k čemu jsou mu nohy?

Zkoušel pohnout rukama, ale v tom mu brání úzká kazajka. Bea ho zavázala velmi dobře. Tlačí jazykem do roubíku, ale ten neustoupí ani o kousek. Zkoušel dýchat nosem malými hadičkami. Zkoušel otevřít oči, ale kožená maska nedovolí otevřít víčka. Dýchá a poslouchá, ale jediné co slyší, je tlukot srdce. Přemýšlí jaké má možnosti úniku:

Na vytažení rukou z rukávu na prsa může zapomenout, kazajka je příliš těsná a mimo to by se stejně nedostal z ramen. Druhá možnost, přetáhnout ruce přes hlavu, tomu brání poutka po stranách. Třetí možnost, strhnout celou kazajku přes hlavu, tomu brání řemeny přes rozkrok.

Ví, že nemá žádnou možnost.

Všemožnými pohyby zkouší vytvořit si trochu prostoru a dosáhl jen toho, že je mu teplo a potí se.

Zklidní se a přemýšlí. Bez pomoci se ven nedostane a tak mu zbývá jediné: čekat!

Čekat než ho Bea osvobodí. A Bea řekla: Padesát hodin. Padesát! PADESÁT!!!

Ví, že ho nenechá samotného.

Kdyby něco, tak by se nějak ozval.

Zkoušel to.

Pár zvuku může udělat, ale ty může slyšet jen on sám. Zkoušel se dostat nohama k přední pelesti, ale nedosáhl na něj. Zkoušel to, ale řemeny ho zatlačily zpět. Zkouší to nahoru a dolů, ale nepohne se ani o kousek dál. Naopak, má dojem jako by byl v síti.

Co on ale neví.

Bea stojí ve dveřích a dívá se na něj. A co dělá Bea? Usmívá se.

Část 6.

Ahoj, jsem tady zase. Ondra dostal první záchvat zuřivosti v mém pevném sevření. Získal dokonce i maličko vůle. Svým úsilím kůži, ze které jsem zhotovená o něco roztáhl. Až se uklidnil, tak se kůže opět stáhla. Bea postřehla jeho záchvat zuřivosti. Nejprve ho chtěla uklidnit, ale pak si říkala: "Chtěl být svázán, tak ať doopravdy ví, co to znamená." Zpozorovala, že se zklidnil a tak odešla do jídelny. Dívá se na hodiny: ještě není ani hodinu v kazajce a má ještě 49 hodin před sebou. Pustila si televizi potichu, tak aby z toho nic neslyšel...

Ondra byl zticha. Po x-té přemýšlel nad svými možnostmi a docházel ke stejnému poznání. Nemá žádnou možnost se osvobodit. Tlukot srdce je klidný, krev protéká pomalu. Pomalu cítí, jak mu chladne pravá ruka. Docela pomalu ho začíná ruka svědit. Zkouší změnit svou polohu a brnění se zvětšuje. Zatíná a povoluje svoje ruce (jak mu to úzký rukáv dovolí), hýbe rameny. Mravenčení se zmenšuje a pomalu mizí.

Začíná hloubat: kolik hodin je za mnou? Kolik přede mnou? Neví to.

Vztekem (proč jsem se nechal svázat?) a zklamáním (proč mě Bea neosvobodí?) se rozpláče...

Zdřímne si.

Pomalu přijde k sobě a snaží se otočit. Ramení svaly jsou tvrdé jako kámen a křečovitě napjaté. Takový pocit, jako by někdo jeho ramena trhal. Snažil se své ruce od sebe odtáhnout a napínat svaly v rukou. Křeč pomalu ustoupila a znovu se uvolnil.

Kdyby věděl, jako dlouho už je v kazajce stažen, potom by měl alespoň cíl před očima. Ale to on nevěděl. 

Část 7

Ondra si vždy myslel, že svěrací kazajka je něco jenom jako bunda. Ale vytrvalost, s jakou ho ve své poloze držím je nejlepším poučením...

Nyní - stále čekající - Ondra stále leží na posteli, stále ve svěrací kazajce. Zatím našel zvláštní druh časomíry: své vlastní tělo, tady spíš svůj močový měchýř. Zatím pociťuje určitý tlak. Rád by odešel na záchod a ulevit si. Ale to nemůže. Docela nepříjemný pocit, že nemůže...

Tlak je stále horší a přemýšlí, co může dělat. Nic mu nezbývá. Uvědomí si, že má tlusté plenky, ale přeci to nemůže dělat jako malé dítě do plínek. Tlak je stále horší a on ví, že jednou musí.

A nebude to brzy.

Udělal to: udělal to jako malé dítě do plínek.

Stydí se a to hodně.

Není víc než dítě. Není schopen udržet se čistý. Pláče.

Pak usíná...

Znovu se lekne, protože má znovu křeče v ramenou. Minule zkoušel pohyby rukou a ramen a napínáním svalů si pomoci a tak zkouší i tentokrát. Opět se mu to daří, ale platí za to svou cenu: znovu si dělá do kalhot.

A tentokrát je s vlhkem spojené ještě něco jiného. Jeho ústa jsou díky roubíku už několik hodin suchá. Sucho v puse by tak nevadilo, ale sucho se táhne až do hrdla. Má pocit, že už několik hodin nemá žádné sliny. Ozývá se suché dušení.

Bea to slyšela a přišla se podívat. Leží potichu a klidně, jen je slyšet tiché chroptění. Bea čeká a chroptění přestává. Jde znovu do obýváku a dívá se na hodiny: ještě nemá ani polovinu za sebou.

A Ondra? Usnul.

Část 8

Naštěstí kazajky nemají nos. Něco tu nepříjemně smrdí. Kdybych nějaký nos měla, tak bych si ho zakryla...

Ondra se znovu budí a je rád, že žádné křeče nemá. Zato má něco jiného: Žízeň. Vlastně to není pravá žízeň, je to pocit úplné vyschlosti. Chce polknout, ale jeho hrdlo je suché na prach. Chce zakašlat, ale nejde to. Velice pomalu se mu podaří získat trochu slin. Ze suchého kašle se stal zcela normální. Jeho ústa jsou opět vlhká a sbírá sliny, aby si užil ten pocit moci zase polknout.

Při posledním krátkém zakašlání cítí, že zase uteklo trochu moči. A ještě něco jiného: v zadku ho začíná tlačit, musí naléhavě na záchod. Stáhne zadek, ale ví, že je to jen otázka času než i tam bude ušpiněn.

Drží to hezkou chvilku a potom se to stane. Teď je jeho plenka skutečně plná. Znovu se rozpláče, ale je to suchý pláč. Když to Bea slyší otevře dveře a podívá se po něm. Cítí co se stalo a podívá se na hodinky: má svých 50 hodin v kazajce skoro za sebou.

Přesto se rozhodne nechat ho svázaného po zbývající čas.

Ondra se zklidní a usíná a Bea odchází do obýváku.

O dvě až tři hodiny později je Ondra opět vzhůru a přemýšlí, jak dlouho už je znehybněn v kazajce: několikrát se počůral a jednu velkou...

V odhadu mu nepomůže, že několikrát usnul.

Část 9

Konečně!

Konečně cítí Ondra pohyb. Cítí, že kdosi odepíná řemeny, kterými byly jeho paže fixovány k posteli. Chce se napřímit, ale jeho svaly jsou tvrdé a křečovitě napjaté. Bea mu pomůže na stranu, takže se posadí na bok postele.

Nic nevidí a ani se nesnaží nic říct, protože jeho ústa a hrdlo jsou suchá jako smirkový papír. Cítí, že Bea je za ním a rozvazuje šněrování na masce. Vytahuje šněrování zpod kazajky a otevírá ho. Teď je tlak z jeho tváři pryč a má pocit, že mu stále nafouknutý roubík roztrhne tváře. Bea sáhne na ventilek a pomalu vypustí vzduch z roubíku. Když se roubík smrští zkusí ho vytlačit z pusy, ale nedaří se mu to. Krátce na to se roubík úplně vyprázdní a jde to snadno. Ondra zkouší zavřít pusu, ale po 50 hodinách jsou svaly křečovitě napjaté tak, že to nejde. Bea přináší sklenici vody a pomůže mu vypláchnout ústa.

Ondra chce něco říct, ale je z toho jen nesrozumitelné mručení.

"Lehni si zpátky na postel a otoč se na břicho. Já tě rozvážu."

 Udělá to a za krátkou chvilku je na břiše. Cítí jak za ním Bea manipuluje a slyší odemykání zámků. Bea pokládá zámky na noční stolek a uvolňuje řemeny, které držely stažené ruce. Ruce mu padají hřbetem dolů na postel.

Potom uvolňuje ostatní řemeny a rozvazuje uzel šněrování. Nejprve povolí šněrování a potom vytahuje provaz z oček. Pak otáčí Ondru nejprve na pravý bok a vytahuje levou ruku z poutky a protahuje pod břichem. Potom na levou stranu a vytahuje pravou ruku. Leží na břiše, ruce má stále v kazajce volně položené podél těla.

Zkouší promluvit: "...odu!"

"Ano, hned", ale nejprve mu trochu masíruje ramena a otáčí ho na záda.

Nyní může ruce vytáhnout z kazajky a tu nechává volně ležet.

Posadí se a drží sklenici vody u rtů. Ale nemůže se napít, ústa jsou napjatá a tak mu velká část vody teče na hruď.

Druhý pokus už je lepší, může se napít.

Bea je za ním znovu mu masíruje ramena a ruce. "Plenka byla víc než potřeba, smrdíš jako prase!"

Ondra chtěl něco říct, ale Bea ho předejde: "Odpočni si trochu, zkus rozhýbat ramena a ruce a pak můžeš jít do koupelny." Znovu klesne na postel a snaží se zvednout ruce a pociťuje křeče v rukou a ramenou.

"Jdu do kuchyně a udělám něco malého k jídlu. Až budeš v koupelně hotov, tak přijď."

Ondra jen kývne a několikrát se zhluboka nadechne.

Po chvilce se cítí lépe a cítí, jak se dal v koupelně dohromady. Vrátí se do ložnice a obléká si tepláky. Přitom vidí ležet kazajku vedle postele. Zvedne ji a říká si pro sebe: "Nemyslel jsem si, že to bude tak hrozné být v tom svázán!"

Položí kazajku na postel a odchází do kuchyně.

Část 10

Bea udělala mezitím něco k jídlu a když Ondra vstoupli do kuchyně, tak se ho ptá: "No, je ti líp?"

Ondra je stručný: "Ano" a bere si chleba. Než se nají ptá se ho Bea: "Jak jsi se cítil tu dobu v kazajce, slepý, hluchý a neschopný vstát?"

"To se nedá popsat, to se musí zažít!" usmál se tajemně.

Bea se tázavě podívá a dál vrtá: "Tak už vypravuj!"

"Na jedné straně muka, už po krátké době bolí ramena, protože není možný žádný pohyb. Na druhé straně nádhera - absolutní bezmoc, absolutní vydání se a nemožnost se osvobodit."

Na Bei je vidět částečné zamyšlení a částečná zvědavost: "Ráda bych si to taky zkusila. Mohl bys mě taky svázat do kazajky?"

"Ne"

"To by nebylo totéž, kazajka by ti byla velká. Ale mám pro tebe návrh: koupíme kazajku pro tebe a svážu tě, ať si zažiješ to co já:" říká udivené Bei.

"Ale masku s roubíkem si můžu zkusit, ne?" říká potěšeně Bea.

"To by nebylo ono, když si ji sama můžeš sundat. Počkáme, až budeme mít i pro tebe svěrací kazajku." odmítá Ondra.

Dojídají a odcházejí do ložnice. Když Bea uvidí na posteli svěrací kazajku: "Mám tě zase svázat?"

"Dnes chtějí mít mé ruce volno!"

Položí svěrací kazajku na židli vedle skříně a vklouzne do postele. Také Ondra ulehá.

Jestli je po padesátihodinové léčebné kůře ve svěrací kazajce unavený nebo dělají něco jiného to už necháme na čtenářově fantazii.

Konec