Ve svěrací kazajce do města mezi lidi  

    Před nedávnem jsem zkusil jednu věc, na kterou jsem se dlouho chystal a to vyrazit v kožené svěrací kazajce mezi lidi. Možná trocha exhibicionismu, ale hlavně zvědavost na reakce lidí, jak to "zkousnou".
Samozřejmě, že jsem měl předem obavy, strach ze studu, takové to zvláštní napětí. Použil jsem další ze svých kazajek, které od té doby nazývám "vycházková" a kterou jsem si pořídil i pro tyto účely. Nemá žádné popruhy, na zádech se zapíná ppomocí šněrování a na rukávech ná zipy pro snadnou selfbondage.
    Zaparkoval jsem auto v poměrně odlehlé ulici a začal si oblékat kazajku k normálnímu civilnímu oblečení, tričko, rifle, tenisky. Povolil jsem šněrování na zádech a natáhl s menším úsilím kazajku na tělo. Ruce proklouzly na konci rukávu opět ven přes otevřené zipy. Několikrát jsem se ohlížel, jestli mě nikdo neuvidí. Docela obavy, abych nebudil pohoršení. Začal jsem utahovat šněrování a jemná kůže kazajky pevně obeptnula mé tělo. Přes hlavu bych ji nepřetáhl i přesto, že nemá žádné mezinožní popruhy. Kroužky na obou rukávech jsem protáhl krátký asi 20cm řetízek a spojil karabinou. Chtěl jsem dokončit oblékání, ale okolo šli nějací lidé venčící psi, tak jsem se schoval do auta a čekal, až přejdou. Vystupil jsem, zamkl auto a klíče dal do kapsy od kalhot. Schoval jsem ruce do rukávů a zatáhl zipy. Na řetízku jsem udělal oko, které jsem přehodil přes hlavu a snažil se ruce stáhnout směrem dolů k pasu, tedy obrácený postup, než který předvádějí showmanoví útěkáři ze špatně provedených svěracích kazajek bez bočních nebo předních řemenů. Na zádech pohybu řetízku sice nebránily žádné popruhy, ale ani tak to nebylo úplně snadné stáhnout ruce dolů. Po pár pokusech se to podařilo a já cítil ten ten krásný pocit jako při každém nasazení kazajky. Délka řetízku byla zvolena přesně, rukávy byly přiměřeně napnuté. Zapnuté zipy nebyly nijak rušivé, neměl jsem absolutně šanci je jakkoli rozepnout, jakoby tam ani nebyli. Nebo možná ještě hůř, byly tam, ale byly pro mne absolutně nedostupné a mohl jsem se na ně jen dívat. Okamžitě mi problesklo hlavou, co když nebudu moci ruce přetáhnout zpět! Dolů to šlo ztěžka a nahoru to může jít ještě hůř anebo vůbec!!! To bude ostuda, to budu muset někoho požádat o rozepnutí karabiny. A co když bude nějaký problém a budu se muset rychle uvolnit. Raději na takové věci nemyslím, uvolnění se vyřeší později.
    Je podzimní nesychravý veče,r venku tma, v kazajce teplo tak akorát. Vyrážím tedy na "procházku". Nejprve dlouhou poměrně klidnou méně osvětlenou ulicí. Potkávám asi pět lidí. Čekám nějaké reakce, ale ty nejsou. Asi si mne nevšimli. Jdu tedy blíže k centru. Lidí a světla na ulicích přibývá, ale stále se nic neděje. Čekám překvapené pohledy, opovržení, smích, údiv, dotazy. A ono nic!!! Vůbec nic, jako bych byl vzduch, absolutně žádné reakce! Procházím se tedy dále, dokonce se chvilku zastavuji i na zastávce MHD, kde je skupinka lidí. A vůbec nic!!! No nic odcházím směrem k autu a už mne neudivuje, že si mě ostatní lidé nevšímají.
    Následuje přetažení rukou nad hlavu. Chtělo to menší úsilí, ale šlo to lépe, než jsem si myslel. Rozvazuji a povoluji šněrování na zádech a uklízím kazajku. Docela zklamání, čekal jsem nějaké "silnější" reakce.
    Takže jaké je závěrečné poučení. Příště to zkusím za světla, třeba budu nápadnější. Samozřejmě, ještě by se dala použít nápadnější svěrací kazajka, třeba bílá látková, ale nebudu si ji pořizovat jen kvůli vyzkoušení. A pokud ani za denního světla nebude reakce lidí žádná, pak je tu další vysvětlení. Chodit ve svěrací kazajce je normální a přirozené. Takže vyražte z koutů svých pokojů do ulic ve svěracích kazajkách.