S kazajkou do čistírny

I když kožená kazajka vydrží hodně a člověk se straá průběžně o její čistotu otíráním vnitřního povrchu vlhkou houbičkou, jednou příjde čas na profesionální péči čistírny. Obzvláště po svém posledním dlouhodobém pobytu v kazajce v délce 49 hodin, o kterém se jistě časem také zmíním, byla kazajka skutečně zralá na odbornou péči. Od své velmi dobré kamarádky jsem si nechal poradit čistírnu se kterou má velmi dobré zkušenosti. Vyrazil jsem do jednoho nejmenovaného krajského města, které je vyhlášené svou legrační rivalitou vůči Praze. 

V provozovně za pultem byla mladá paní a následoval docel alegrační dialog.

"Dobrý den."

"Dobrý den. Mohl bych si to nechat vyčistit?" Položil jsem kazajku na stůl, zády nahoru, aby byla vidět kožená podšívka.

"Samozřejmě, to nebude problém." Dívala se pečlivě na povrch kůže.

"A oživit kůži. To by se mělo dělat. Ona pak bude i černější, sytější."

Po krátkém zadívání. "Pane jo, to je železa."

"Prosím?" Nerozuměl jsem.

"Říkám, že je hodně přezek."

Zadívala se na mezinožní popruhy a zeptala se. "Co to vlastně je?"

"Svěrací kazajka." Trochu nechápavě se podívala. Teď jí to došlo a prohlédla si rukávy.

"A na co to máte?"

"Jen tak pro zábavu." Odpovídám s úsměvem.

"Aha."

A pak už jsme řešili, jen nacionále do objednávky.

Následné vyzvednutí proběhlo už bez jakýchkoli zvláštností a kazajka byla předána jako každá jiná bunda. Asi si ji už všichni dostatečně prohlédli.

Tak jenom pro zajímavost, co vás může potkat za zážitky se svěrací kazajkou :-)