Narozeninový dárek

původní název: The Birthday Gift
zdroj: www.boundstories.net
autor: Studbound

„Jedinou věcí v našem vztahu, která mě mrzí,“ stěžoval si manželce, „je, že nemáš ráda tu moji zálibu.“

„Pokud tou ‘zálibou’ myslíš svazování, tak máš pravdu,“ řekla trochu rozhořčeným tónem. „Je mi to líto, ale tohle mě nebere.“

„Ale vždyť jenom chci, abys mě čas od času spoutala. To ti přeci nemůže ublížit.“

„Vždyť to občas dělám,“ přela se.

„Ale ne moc často a ne na moc dlouho. A hlavně k tomu nic necítíš. Jen to prostě uděláš, necháš mě tak hodinku, rozvážeš mě a to je vše.“

„Co víc bys ještě chtěl?“

„No, možná svázat na trochu delší dobu, možná trochu škádlení s vyhrožováním, že mě nerozvážeš, nějakou aktivitu, dotýkání se, cokoliv.“

„Mrzí mě to,“ trvala na svém, „ale já se do toho nemůžu dostat. Měl bys být šťastný, že pro tebe v tomhle ohledu dělám vůbec něco. A musím tě varovat, pokud si nebudeš dávat pozor, tak jednou dostaneš víc, než o co žádáš.“

„Co tím myslíš?“

„Pořád mě s tím provokuj a možná uvidíš. Aby ses neocitl v pozici, kde už nechceš být.“

„To by se mi líbilo. Kdy?“ zeptal jsem se zvídavě.

„Přestaň už s tím,“ odsekla. „Nemám na to náladu. A určitě tě teď nenechám svázaného s roubíkem se povalovat po domě.“

Byl smutný. Kromě odmítání jeho ‘úchylky’ bylo jejich manželství ideální. Hluboce se milovali a byli si navzájem silnou oporou. Všechno bylo romantické a trvalo to skoro patnáct let. Byla jen jediná věc, kterou si přál navíc, ale ona o to nestála. Byla to jeho jediná lítost.

Asi o týden později přistoupila na jeho hru a večer ho svázala na zhruba 90 minut. Když ležel spoutaný na posteli s páskou přes oči a roubíkem v puse, tak mu řekla, že pro něj má narozeninový dárek. Za dva týdny mu mělo být čtyřicet a to si zasloužilo něco neobvyklého. Řekla mu, že nejdříve od něho bude potřebovat podpis. Odpoutala mu pravou ruku, podala mu pero a ruku mu navedla na místo pro podpis. Podepsal tři papíry. Samozřejmě, že ho zajímalo, co zrovna podepsal, ale spoutaný a s roubíkem neměl moc šancí se zeptat.

Za hodinu ho rozpoutala.

„Co jsem to podepsal?“ zeptal se.

„Nic důležitého,“ odpověděla. „Týká se to tvého narozeninového dárku. Když bych ti řekla víc, tak bych ti zkazila překvapení.“

Postupně na to přestal myslet. Až nastaly jeho narozeniny. V sobotu brzy ráno ho vzbudila a řekla mu, že se musí připravit pro jeho zvláštní narozeninový dárek. Zatím co ležel na posteli, podala mu malý balíček. Otevřel ho. Uvnitř nalezl malý kousek červené látky, o kterém po vyndání rychle zjistil, že to jsou tanga.

„K čemu jsou?“ zeptal se.

„Prostě si je obleč a dozvíš se to,“ navedla ho. „Potom si obleč pouze džíny, bílé tričko a boty bez ponožek. Až budeš hotov, tak mě najdeš v obýváku.“

Osprchoval se, oholil a vyčistil zuby. Poté si nasadil červená tanga, bílé tričko a džíny, které pro něho bez pánského spodního prádla byly značně přiléhavé, ale podařilo se mu je zapnout.

Z obýváku ho dovedla do auta, nechala ho se usadit na místě spolujezdce a vyjela.

„Kam jedeme?“ zeptal se.

„Nebuď netrpělivý,“ řekla. „Má to být přeci překvapení.“

Po chvíli mu došlo, že jsou na cestě k letišti. Zaparkovala a na letišti mu zakoupila letenku.

„Proč mám někam letět sám?“ zeptal se. „A to nebudu potřebovat zavazadla? Jak dlouho tam budu?“ začínal být nervózní.

„Setkáš se s lidmi, kteří se o tebe postarají,“ odpověděla mu. „Dělej to, co ti řeknou a budeš příjemně překvapen. Nic víc, než máš teď na sobě, nebudeš potřebovat. To je vše, co ti k tomu řeknu.“

„Ty skutečně nejedeš?“ ptal se dál.

„Ne,“ řekla. „Tohle je jen pro tebe.“

Čekala, až se bude nastupovat do letadla. Objali se na rozloučenou a on ve chvilce zmizel v letadle.

Let byl k jeho překvapení na čas. Když se dostal do odbavovací haly, tak téměř okamžitě k němu přistoupily dvě pozoruhodné mladé ženy a oslovily ho jeho jménem. Oznámil jim, že našly toho správného.

„Pojď za námi,“ řekly. Vedly ho letištěm ven z budovy. Na vzdálenějším místě parkoviště ho přivedly k menšímu nákladnímu autu. Všimnul si, že v zadní polovině nákladní prostoru auta nejsou oproti první polovině žádná okénka. V tu chvíli ani netušil, co se v obou polovinách skrývá. Ženy otevřely boční dveře do přední části nákladového prostoru a vyzvaly ho, aby vstoupil dovnitř. Uvnitř byly další dvě stejně okouzlující mladé ženy. Když jich všech pět nastoupilo dovnitř, tak zabrali skoro půlku předního prostoru náklaďáku. Usmívaly se na něho a zeptaly se, jestli měl dobrý let. Odpověděl krátce, že to bylo bez problému.

„Dobře,“ začala jedna z žen. „Máš na sobě tanga?“

„Ano,“ usmál se.

„Dobře,“ řekla. „Tak si sundej tričko, boty a džíny a vlož je zde k úschově do krabice,“ instruovala ho.“

„Myslíš, abych se tady svléknul?“ zeptal se.

„Ano,“ usmála se, „nebuď stydlivý.“

S určitým váháním svléknul tričku, zul boty a stáhnul si kalhoty.

„Páni,“ řekla jedna z žen. „Červená tanga. To ti někdo chtěl dát opravdu zvláštní dárek.“

„Co znamenají červená tanga?“ zeptal se zvědavě a trochu i ustrašeně. „Je to neobvyklé?“

„Neboj se, to brzo zjistíš,“ usmála se další ze čtyř žen. „Nechceme ti přeci pokazit překvapení.“

„A teď si navlékni toto,“ řekla a podala mu bílou vestu. Když do ní vsouval ruce, tak si uvědomil, že je to svěrací kazajka.

„Já to nechápu,“ řekl. „Jste si jisté, že víte, co děláte?“

„Víme přesně, co děláme,“ řekla třetí žena, zatím co ostatní utahovaly přezky na kazajce. Rychle poznal stísněnost kazajky, její pevnost, ale pohodlnost. „Je to v pořádku?“ zeptala se ho.

„Jsem v pohodě,“ odpověděl, „ale je svěrací kazajka nutná pro překvapení?“

„Jistě,“ odpověděla bez hlubšího vysvětlování, „to je základ. A teď otevři pusu.“

Jakmile otevřel pusu, tak uviděl, jak jedna z žen drží koženou věc, kterou okamžitě poznal. Vložila mu do pusy velkou roubíkovou kuličku a ostatní ženy mu začaly na hlavě utahovat řemínky od celého postroje. Trvalo jen chvíli, než si uvědomil, že je to poměrně efektivní roubík. Přední kožený pás mu zakrýval celou dolní tvář, dolní řemínek pevně držel jeho čelist a další řemínky kolem hlavy to celé jistily.

Zatřásl hlavou a snažil se říct nebo alespoň naznačit, že nechce mít roubík.

„Teď následuj Rachel,“ řekla jedna z žen a ukázala za něho.

Otočil se a uviděl, jak Rachel drží otevřené dveře do zadní části náklaďáku. Následoval ji. Uvnitř uviděl šest sklápěcích sedaček, z nichž dvě byly obsazeny muži ve svěracích kazajkách a s roubíky stejně jako on, ale oni byly navíc připoutáni k sedačkám. Jeden o něco mladší muž měl na sobě žlutá tanga, ten druhý černá.

Dvě ženy ho odvedly k jedné ze sedaček, kde ho posadily. Poté přišla třetí žena s páskami a zajistila mu nohy tak, jak to měli zbylí dva muži. Bylo jasné, že se sám odsud bez něčí pomoci nedostane.

„A teď,“ řekla jedna z žen, „vyzvedneme ještě další dva hosty, kteří brzy přiletí. Udělejte si zatím pohodlí.“

Poté všechny ženy odešly a nechaly tři spoutané muže, aby se na sebe koukali, protože jinak nic moc dělat nemohli. V žádném případě si nemohli povídat o tom, co se děje.

Za nějaký čas, dvě ženy přivedly čtvrtého o něco staršího muže, který měl oblečená černá tanga a byl spoután v kazajce a s roubíkem v puse jako ostatní. Krátce na to přivedly spoutaného muže s modrými tangy.

„Nyní je naše skupina kompletní,“ řekla jedna žena, „usaďte se a užijte si jízdu. Podle dopravy to zabere tak asi hodinu.“ Poté uzavřela dveře a nechala pět spoutaných mužů v zadní místnosti náklaďáku bez dozoru.

Jízda byla poměrně klidná a skutečně mu přišlo, že trvala zhruba hodinu. Když se náklaďák zastavil, pět žen vešlo do zadní místnosti a začaly odpoutávat muže ze sedadel. Postupně byly každému rozpoutány nohy, ale svěrací kazajky a roubíky zůstaly na svých místech. Byli vyvedeni ven z auta a zjistili, že zastavili v nějaké hale. Před nimi stál stůl s různými dokumenty a skupinka žen.

Pět ’hostů‘ bylo posazeno na lavici pár metrů před stolem. Viděl, jak vzaly muže s žlutými tangy a postavily ho ke stolu.

„Jsi připravený?“ zeptala se ho jedna žena.

Přikývnul a ony ho odvedly do jedněch z dveří po straně haly.

Když odváděly muže s modrými tangy, tak všimnul velké cedule na zdi za stolem. Bylo na ní nakresleno sedm různě barevných tang a k nim napsány popisy. První byla zelená tanga s popisem: „Zelená tanga – 2x tři hodiny spoutání a roubík.“ Další byly žluté: „Žlutá tanga – 2x šest hodin spoutání a roubík.“ Třetí byly: „Bílá tanga – spoutání a roubík na 20 hodin s krátkými přestávkami na odpočinek.“ Následovaly: „Modrá tanga - spoutání a roubík na 48 hodin s krátkými přestávkami na odpočinek.“ „Černá tanga – spoutání a roubík na 72 hodin s krátkými přestávkami na odpočinek.“ „Zlatá tanga – spoutání a roubík na 72 hodin bez přestávek.“ Konečně uviděl červená tanga, jeho srdce tlouklo jako o závod. „Červená tanga – sedm dní, přísná bondage, spoutání do kozelce, roubík, žádné přestávky, žádná stopka.“

To musí být vtip, pomyslel si. To si na mě připravila manželka. Určitě mě nenechají tvrdě spoutaného celý týden.

Postupně byly čtyři muži odvedeni pryč z haly.

Nakonec přišla řada i na něho.

„Tak červená tanga,“ usmála se stojící brunetka.

Kroucením hlavy a vydáváním zvuků přes roubík vyjadřoval svůj nesouhlas.

„Podepsal jsi tyto papíry?“ zeptala se ho žena za stolem.

„Ano,“ zamumlal přes roubík.

Žena na něho vzhlídla a usmála se. „Někdo si tě musí považovat, že pro tebe zařídil dokonce červený tanga. Málo který muž je tady má. Jsem si jistá, že si to užiješ. Odveďte ho do klece!“

Když ho vedly k těm nevzdálenějším dveřím v hale, protestoval do roubíku a bránil se. Téměř ho musely tlačit až do malé místnosti. Ve středu místnosti uviděl klec, která by sotva velká, aby se do ní vešel dospělý muž. Položily ho na zem, spoutaly mu nohy a svázaly ho do kozelce. Zvedly ho a vložily ho do klece. Jedna žena přinesla asi pětilitrový plastový kanistr a připevnila ho na vrch klece. Od kanystru napojila hadičku, jejíž konec prostrčila skrytou dírkou v roubíku do pusy. Ucítil vlhkost v puse.

„Tohle je tvoje výživa,“ řekla žena. „Abys byl zdravý. Když to vyprázdníš, tak ti to znova naplníme. Takže můžeš pít, kolik chceš. Budeme to kontrolovat jednou denně. Až budeš potřebovat močit, tak si posluž. Steče to do kanálku pod tebou. Celý týden bys neměl mít žádný problém. Pro případ nouze tě budeme sledovat přes kamery. Kopii těch lepších momentů pošleme tobě a manželce. Byla to tvoje manželka, která ti tohle dala jako dárek, že?“

Přikývnul. Poté se snažil říct, že takto nechce strávit celý týden, ale roubík tomu zabránil. Věděl, že mu to nevyjde. Věděl, že je bezmocný.

Žena stojící za klecí upevnila smyčkou lano k hořejšku klece a někdo po straně zmáčknul přepínač. Lano se začala napínat a klec se zvedla od podlahy. Zastavila se uprostřed mezi zemí a stropem.

Podíval se na ně dolů, ale oni odcházely. Poslední z nich se na něho podívala a řekla: „Užij si svůj týden.“

Když jsi uvědomil, že to není vtip a že zažije nejtěžší spoutání svého života, jako by mu jeho žena říkala: „Ale já jsem tě varovala, že když si nebudeš dávat pozor, tak jednou dostaneš víc, než o co žádáš.“ Tyto slova mu zněla v mysli po celý týden.